Alexandr Vondra: Aktivní zálohu je třeba docenit a dále rozvíjet

Aktivní záloha (AZ) je jakýmsi mezistupněm mezi vojáky z povolání a civilními občany. V tomto duchu ji lze přirovnat k dobrovolným hasičům nebo zdravotníkům Červeného kříže. Uplatnění nalézá v krizových situacích, například při povodních, především má ale doplňovat stavy ozbrojených sil. Jenže podmínky, v nichž funguje, tomu neodpovídají. Palčivé problémy proto přišel ministr obrany Alexandr Vondra osobně zkonzultovat s příslušníky AZ, kteří se podíleli na zabezpečení Tankového dne v Lešanech.

Debata se ubírala třemi směry. Prvním je specifikace poslání záloh. Pomineme-li minimální využití AZ k doplňování ozbrojených sil pro plnění vojenských úkolů, nefunguje dosud ani využití záloh během krizových situací. V současné době umožňuje legislativa povolat vojáky v AZ na výjimečné vojenské cvičení pouze na základě nařízení vlády. K němu může dát popud třeba vedení kraje zasaženého povodní, ale to se neděje, případně až s časovým odstupem. Rezervisté ministrovi shodně potvrdili: „Byli jsme pasováni do role uklízecích čet a nosičů těžkých nákladů, naše znalosti a dovednosti osvojené během výcviku nebyly plně využity, ač by už během prvních dnů povodně byly platné.“

Druhou skupinu problémů tvoří neochota některých zaměstnavatelů uvolňovat záložáky na vojenská cvičení, ačkoli jim to zákon přikazuje. Může se jednat maximálně o 21 dní ročně, skutečnost se však liší od jednotky k jednotce a běžný počet odcvičených dní v roce je zhruba poloviční. Resort obrany nese veškeré náklady, v době cvičení je voják v AZ pojištěn, je mu refundována mzda, ale zřejmě zde chybí určitý motivační prvek pro zaměstnavatele, napřílad úleva na daních.

„Nalezení způsobu, jak motivovat zaměstnavatele, aby zaměstnávali a uvolňovali příslušníky aktivní zálohy na cvičení, je klíčem k rozhýbání AZ. Způsobů, jak toho dosáhnout, si lze představit několik. Věříme, že se nám podaří nalézt takový, který bude akceptovatelný jak pro zaměstnavatele, tak především pro stát, respektive jeho rozpočet. Tato změna, stejně jako řada ostatních, nebude ale možná okamžitě, protože se neobejde bez novelizace zákona,“ vzkazuje poradce ministra František Šulc.

Nakonec třetí okruh se týkal nedostatečnosti výstroje, kterou armáda záložákům poskytuje. Jedná se veskrze o výstroj dříve fasovanou vojáky základní služby, včetně gumové malé a velké polní, kterým záložáci přezdívají „gumotex“ (v narážce na moderní materiál goretex). Když na ministrovu otázku přítomní odpověděli, že do výstroje investovali z vlastních peněz desítky tisíc, vyvolalo to u něj údiv i obdiv.

V průběhu diskuse Alexandr Vondra několikrát konstatoval „Jste obrovští srdcaři. Chci vám za to, co děláte, moc poděkovat.“ Ještě větším překvapením však bylo, když se dotyční shodli – ač AZ funguje ze zákona už sedm let - že Vondra je prvním ministrem obrany, který si s nimi přišel otevřeně popovídat.

Ministr si ovšem nechce o problémech aktivní zálohy jen vyprávět, nýbrž je řešit. AZ má jednak praktické aspekty – do budoucna umožní udržovat některé schopnosti armády při sníženém rozpočtu – a také jde o propojení civilního světa s tím vojenským, jinými slovy o vyjádření odpovědnosti každého občana za obranu své země. V návaznosti na Bílou knihu o obraně se proto v září uskuteční pod ministrovou záštitou seminář, který bude následován několika „minisemináři“. Účastnit se jej mají nejenom zástupci ministerstva obrany, ozbrojených sil, aktivní zálohy, ale i ministerstva vnitra, ministerstva financí, ministerstva práce a sociálních věcí, či zaměstnavatelů. Prvním oficiálně pozvaným zástupcem rezervistů se stal rotmistr Petr Švihovec ze 121. roty AZ, jehož požádal ministr o účast právě během debaty na Tankovém dni.

„Problémy, se kterými se aktivní zálohy nyní potýkají, nelze vyřešit jedním podpisem. Je nutné nalézt systémové řešení,“ říká František Šulc. „V návaznosti na Bílou knihu má počátkem příštího roku vzniknout Koncepce AZ, která by projekt aktivní zálohy posunula dál. Cílem není odpovídat na otázku, jestli máme mít aktivní zálohu, ale na to, jaký dlouhodobě udržitelný model zvolit.“ Inspirovat se tvůrci koncepce mohou jak zkušenostmi aliančních armád, tak zkušenostmi samotných aktivních záložáků. I proto ministr Vondra požádal o shrnutí námětů a připomínek, které se objevují na www.facebook.com/Aktivnizalohy.

„Když jsme zakládali různé stránky resortu obrany na sociástlních sítích, vznikla na Facebooku stránka Aktivní zálohy jakoby mimoděk coby pokus odlišit obsah pro různé cílové skupiny, kterým obecně říkáme vojenská veřejnost,“ objasňuje počátky intenzivní elektronické komunikace s příslušníky AZ Radim Petratur z oddělení internetu. A dodává: „Jenže zájmem, otevřeností a upřímností v diskusi nad problémy překonala tato cílová skupina všechna naše očekávání. Vždyť stránku sleduje měsíčně přes 1200 uživatelů, což je vlastně tolik, kolik aktivních záložáků nyní v celé republice máme.“ A co tedy záložáci na Facebooku diskutují?

Například jim neuniklo, že zákon vůbec nepamatuje na studenty. Tématu jsme věnovali už dříve článek „Studium si zpestřují vojenským drilem, školám posluchači v Aktivní záloze nevadí“. Ve slově „nevadí“ se však skrývá jak přístup plný pochopení a podpory, tak chladný vzkaz, nechť studenti cvičí v AZ jen o prázdninách nebo si požádají o individuální studijní plán – postoj se liší školu od školy. Není pochyb o tom, že by zákon měl snést i ustanovení o povinnosti škol studenty uvolnit. Tento problém totiž nabývá na naléhavosti ruku v ruce s tím, že se do AZ skutečně hlásí stále více vysokoškoláků. Problematická je i otázka, zda studentům poskytovat finanční plnění za dobu výcviku, na což jako osoby nevýdělečné nemají nyní nárok.

Problém odměňování se ovšem netýká jen studentů. Nijak lépe na tom nejsou ani živnostníci (OSVČ). U nich se náhrada mzdy během cvičení pohybuje ve výši 60 – 95 % podle počtu vyživovaných osob. Další námitky se objevují kvůli tomu, zda vůbec má být nahrazována civilní mzda jako taková, nebo má být příslušník AZ během povolání do služby (včetně cvičení) hodnocen podle systemizovaného místa, na které je coby voják přidělen. „Na základní pozici střelce může být během cvičení jak student (0 Kč), tak top manažer, různé finanční ocenění jejich stejné práce v AZ není spravedlivé,“ uvažuje svobodník Jan Mattauch a navrhuje: „Ministerstvo by mělo odvodit finanční náležitosti v procentuálním poměru k platu vojáků z povolání, nebo alespoň novelizovat § 81 zákona 220/1999 Sb. ve smyslu, že u osob, které nepobírají stálý příjem, se náhrada příjmu vypočítá z minimální mzdy.“

Častým námětem facebookových diskusí je i rozsah a kvalita výcviku aktivních záloh. Výcvik je totiž v rozsahu 21 dnů v kalendářním roce uplatňován veskrze u čet AZ při bojových útvarech, u pěších strážních rot v jednotlivých krajích jen výjimečně. Rotmistr Vysloužil v tom kritikou nešetří: „Chápu, že cvičení krajských rot jsou poměrně nákladná, protože cvičí bez spolupráce s ostatními jednotkami a veškeré zabezpečení si musí řešit samy, a tím stoupají náklady a obecně upadá kvalita výcviku, protože pokud si neseženou instruktory z bojových jednotek, není tam nikdo, kdo by je cvičil. AZ by tedy měla více spolupracovat se zbytkem armády, je to efektivnější a levnější.“ Problém je pak také v zákonném maximu pro výcvik po dobu 21 dnů v roce: „Mělo by se uzákonit, že na základě souhlasu vojáka a nadřízeného orgánu může být cvičení i delší, například pro potřeby odborných kurzů. Jak mám četě zajistit řidiče BVP, když tento kurz trvá 6 týdnů a je tedy nemožné na něj příslušníka AZ povolat?“ ptá se bezradně Vysloužil.

„Bílá kniha o obraně předpokládá, že by aktivní záloha měla být především organizována přímo u útvarů. Slibujeme si od toho právě zlepšení výcviku, respektive lepší secvičení s profesionálními jednotkami, které by měli v případě potřeby příslušníci aktivní zálohy doplňovat,“ nastiňuje řešení František Šulc.

A nakonec největší debaty vzbuzují omezení při reprezentování české armády příslušníky AZ. Za své náklady vyjíždějí na mezinárodní soutěže rezervistů a vracejí se s vynikajícími výsledky (viz články „V Británii změřili síly rezervisté z různých koutů Evropy. Naši záložáci obstáli.“ a „Rezervisté zabodovali na mezinárodní soutěži. V tvrdé konkurenci vybojovali bronz.“). I doma ale armádu reprezentují často na své náklady a ještě jim za to hrozí postih. Podle současné právní úpravy nesmějí nosit vycházkový stejnokroj vzor 97, ačkoli by si jej byli ochotni koupit za své peníze. Ministr Vondra jim v této věci dal během diskuse na Tankovém dni jednoznačně zapravdu: „Přijít na vojenský ples v maskáčích je prostě blbý.“