Proč právě monsignore Kubáň

Autor: Věra Černá

Začátkem července 2007 Duchovní služba Armády České republiky slavnostně otevřela zrekonstruované Pastorační centrum v Lulči u Vyškova. Při té příležitosti udělila vybraným příslušníkům Armády ČR vyznamenání - Čestný pamětní odznak generála Methoděje Kubáně.

Kdo byl generál Kubáň a proč se právě on stal uznávaným symbolem Duchovní služby AČR? „Chtěli jsme vybrat historickou osobnost, ale to znamená, že výběr byl zúžený na období dvou desítek let, kdy během první republiky v československé armádě duchovní služba existovala. Právě Methoděj Kubáň přišel s jasnou koncepcí a dokázal ji prosadit. Díky jeho práci byla začátkem druhé světové války duchovní služba v armádě prvkem, který fungoval systematicky a tvořivě. Navíc se mu podařilo propojit různé církve dohromady. Jako katolický kněz byl i výborným vojákem, a to se vším všudy. Dodnes je pro nás velkým vzorem a osobností vyčnívající nad všechny ostatní dobré vojenské kaplany. Stal se naším zdrojem inspirace a můžeme se i po mnoha letech hlásit k jeho ideálům,“ přibližuje osobnost generála duchovní služby monsignora Methoděje Kubáně hlavní kaplan Armády ČR podplukovník Jan Kozler.

Proč právě monsignore Kubáň 1

Methoděj Kubáň se narodil v roce 1885 v Horní Bečvě. Vystudoval Teologickou fakultu v Olomouci. Jako duchovní se v roce 1915 dostal na ruskou frontu, působil také na srbsko-černohorské frontě a sloužil i na albánském bojišti, kde se nakazil tyfem a malárií. Během své vojensko-duchovní kariéry působil mimo jiné v posádkové nemocnici v Brně nebo v posádkovém velitelství v Žilině. Také díky své službě duchovního správce 9. pěší divize v Trnavě nebo přednosty katolické skupiny na Ministerstvu národní obrany, či své činnosti generálního vikáře československé branné moci v roce 1935 (ve stejném roce se stal i monsignorem) byl o tři roky později prezidentem republiky povýšen na generála duchovní služby.

Již začátkem druhé světové války se zapojil do činnosti vojenské odbojové organizace Obrana národa a věnoval se pomoci rodinám zatčených a perzekuovaných odbojářů. Na základě udání byl odsouzen na rok odnětí svobody a trest si odpykával v káznici v Budyšíně. Namísto propuštění však byl jako politický vězeň internován v Malé pevnosti Terezín a pak převezen do koncentračního tábora Dachau. Tam v roce 1942 zemřel na následky krutého mučení. Po válce v roce 1946 byl in memoriam povýšen na generála šéfa duchovní služby, což byla v té době nejvyšší vojenská hodnost pro duchovní. Rovněž mu byl udělen Československý válečný kříž 1939 za zásluhy v boji za osvobození.

Proč právě monsignore Kubáň 2

Při jedné z prvních poválečných vzpomínek na monsignora Kubáně při příležitosti bohoslužby v kostele Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí v Praze ve svém vystoupení podplukovník duchovní služby Felix Hoblík uvedl: „V prvé republice vstoupil do československé armády, aby zde hlásal božství tichého pastýře Krista. Byl tak v Žilině, Trnavě, Josefově a nakonec v Praze. A všude, kam přišel, vyluzoval ze svého srdce píseň pokorné, dobrosrdečné, přívětivé, usměvavé a upřímné lásky. A za to mu je vděčný lid Čechů a Slováků, vděčná mu je československá armáda a církev. Za práci života a oběť krve. Přišla okupace. A generál Kubáň nezradil. Neprodal… Teď kráčí majestátně před námi – on – muž věrný své zemi, svému lidu a ubitý esesmanem za svou věrnost k svému češství a k svému kněžství.“

Generál Kubáň se stal jedním z nejvýznamnějších generálů prvorepublikové armády a dodnes je zdrojem pro čerpání morálních hodnot. Současná Duchovní služba AČR velmi pečlivě vybírá osobnosti, které od roku 2006 dekoruje nově vzniklým Čestným pamětním odznakem, nesoucím jméno generála Methoděje Kubáně.

Proč právě monsignore Kubáň 3

Prvním, kdo v loňském roce toto vyznamenání obdržel, byl generálmajor Josef Prokš, který se zasloužil o prosazení práce kaplanů v naší armádě. „Byl prvním velitelem, který se v roce 1996 odhodlal vzít do své jednotky kaplana na misi IFOR do Bosny. V době, kdy to ještě nebylo obvyklé, riskoval nepochopení,“ vysvětluje hlavní kaplan Kozler.

Druhou vyznamenanou osobností se stal evangelický farář Jaromír Dus, který při vzniku novodobé duchovní služby v armádě hrál nezastupitelnou roli, jež spočívala ve vyjednávání mezi ministerstvem obrany a církvemi v době jejích začátků. Otevřeně kritizoval absenci duchovní služby v armádě již v dobách minulého režimu. „Od vzniku duchovní služby v roce 1998 se snaží dělat vojenským kaplanům zázemí z civilní strany a je velmi aktivní v budování mezinárodních kontaktů,“ doplňuje Jan Kozler.

V roce 2006 vydala Agentura vojenských informací a služeb publikaci s názvem Páter Method, věnovanou jeho životnímu příběhu duchovního, vojáka a vlastence.