Armáda » Informační servis » Zpravodajství » Čest jako nejvyšší hodnota

Čest jako nejvyšší hodnota

11.9.2002 • Čest byla pro důstojníka a vojáka vůbec po staletí v mnoha případech větší hodnotou než samotný život. Pro její uchování ho byl ochoten nasazovat v bitvách i při soubojích. V případě, že se choval zbaběle, lhal či se dopustil pro vojáka ještě horšího mravního přečinu, zbývala mu většinou jediná možnost - situaci řešil pomocí pistole. Etické hodnoty vojáka současných vyspělých armád jsou samozřejmě postaveny na poněkud jiných principech, než tomu bylo v minulých stoletích. A právě z nich čerpali pracovníci Centra pro reformu ozbrojených sil ČR při sestavování Kodexu vojáka ozbrojených sil České republiky.

Na druhý pokus

V České republice v tomto směru příliš zkušeností neexistuje. Prototyp socialistické vojáka lidové armády v umaštěném stejnokroji, nesoucího v síťovkách nákup, neměl ani v případě mravních a morálních zásad příliš mnoho co nabídnout.

Určité zásady chování profesionálního vojáka naší armády se v první polovině devadesátých let pokusil vytyčit, společně se svými spolupracovníky, poradce prezidenta generál Karel Pezl. Bohužel neúspěšně. Vojenská veřejnost nebyla na podobný krok dostatečně připravena. „Problém byl také v tom, že tyto zásady měly spíš restriktivní charakter,“ vysvětluje podplukovník Zdeněk Dvořák. „Jednalo se o více než dvacet bodů, ve kterých bylo stanoveno, co všechno voják nesmí dělat. My se snažíme řešit tento problém zcela jiným přístupem. Dáváme určitá doporučení, jak by se voják měl chovat. Do těchto zásad tak transplantujeme obecně platné historické, etické a právní hodnoty,“ dodává.

Lidé pracující na reformě jsou přesvědčeni, že bez Kodexu a skutečně důsledné výchovy vojáků k dodržování etických a mravních hodnot by bylo budování profesionální armády velice obtížné.

Tři zdroje

Kodex by měl být vodítkem v jednání a chování vojáka. Zahrnuje pět základních oblastí. Odpovědnost a smysl pro povinnost, nezištnost a obětavost, loajalitu, odvahu a jako nejvyšší vojenskou hodnotu čest. Jedná se tedy o obecně uznávané mravní principy, které v tomto případě budou jednoznačně definovány jako určitá doporučení.

První zdroj tradičních vojenských hodnot představuje historie a slavné bojové tradice. „Poté, co Římané v prvním století našeho letopočtu obsadili a zničili Jeruzalém a potlačili židovskou vzpouru, jednotka asi tisíce židovských vlastenců, známých pod jménem zéloti, ustoupila do horské pevnosti Masad,“ uvádí jeden z mnoha příkladů John Plant z Centra pro reformu. „Zéloti bránili pevnost obklíčenou římskými legiemi dva roky. Posledních sedm bojovníků raději spáchalo sebevraždu, než by se vzdali. Izraelské vzdušné síly používají v současnosti příkladu bojovníků zélotů k inspiraci svých vlastních vojáků. Přísaha důstojníků izraelských vzdušných sil se koná ve zříceninách pevnosti Masad. Příkladů slavných bojových tradic má nemálo ve své historii i Armáda České republiky. A právě na nich je potřeba začít budovat etické a mravní hodnoty,“ dodává.

Dalším zdrojem zásad obsažených v Kodexu jsou mezinárodně uznávané právní zásady. „Tvorba mravních hodnot není často otázkou svobodné volby vojenského velitele,“ vysvětluje další z autorů Kodexu plukovník Jaroslav Ševčík. „Národní i mezinárodní zákony jsou formovány tak, že zakazují a omezují neetické chování,“ dodává.

Mezinárodní válečné právo se zrodilo podepsáním Ženevské konvence v roce 1864. Ta přijala principy týkající se zacházení s civilisty starajícími se o zásobování a raněné na bojišti.

Díky tomu vznikly precedenty pro mezinárodní právo regulující etické chování ozbrojených sil během konfliktu. První dohoda byla později nahrazena Ženevskými konvencemi z let 1906, 1929 a 1949. Za porušení těchto zásad, jak jsme ostatně svědky i v současnosti, mohou být velitelé a vojáci voláni k odpovědnosti mezinárodními tribunály.

Posledním zdrojem Kodexu jsou samozřejmě obecně uznávané etické a mravní principy. K těm je každý z nás veden již výchovou v rodině a na školách.

Stavba na zelené louce

Sestavením Kodexu vojáka se samozřejmě přes noc nezmění chování a jednání příslušníků AČR. V tomto směru si pracovníci CROS nedělají žádné iluze. Půjde o běh na dlouhou trať. O léta trvající proces výchovy. „Vštěpování mravních hodnot musí být zavedeno od samého začátku kariéry profesionálního vojáka. Mravní hodnoty, uznávané ozbrojenými silami, se stanou zdrojem inspirace a vzdělávání již v rekrutačních střediscích, jednotkách a ve vzdělávacích institucích,“ upozorňuje plukovník Ševčík. „Pracovníci rekrutačních středisek by měli využívat etiky jako důvodu pro vstup mladého člověka do armády v reklamě i v profesním poradenství. Uchazeč by se měl dozvědět, že se stane součástí armády a bude mít čestné poslání. Stane se součástí organizace, na kterou bude moci být hrdý,“ dodává.

Rekrutační střediska budou představovat pouze jakési startovací bloky v procesu výchovy vojáka k dodržování zásad Kodexu. Již během vstupního výcviku, kurzu či školy mu bude vštěpován důvod, proč procvičuje jednotlivé dovednosti. Uvidí ukázku základních morálních hodnot v praxi. Starší studenti Univerzity obrany budou příkladem při osvojování těchto hodnot mladším kolegům. Nejhorším přestupkem či chybou, které se mohou během výcviku dopustit, bude porušení mravních hodnot.

Vojenské vzdělávání bude obsahovat témata o etických základech Armády České republiky a o současných podmínkách její institucionální etiky. Vojáci budou studovat a diskutovat teoretické aspekty strategického vedení lidí a etika se stane hlavní součástí diskusí. Když absolventi opustí vojenské vzdělávací instituce, aby zaujali vyšší velitelské posty, budou si přesně vědomi své odpovědnosti za vytvoření a prosazení etického prostředí při svém působení v jim svěřené jednotce či organizaci. Svůj další život si budou řídit s vědomím toho, že mají-li jejich organizace žít podle etických standardů, pak oni musí začít vlastním osobním příkladem. Toto krédo si odnesou ke svým útvarům, kde příklad velitelů sehraje jednu z rozhodujících rolí při mravní výchově. Při hodnocení chování velitelů bude jejich podřízený posuzovat nejen jejich výkon, ale i jejich etické standardy. Nejhorší kritika, která se může objevit v hodnocení vojáka, je ta, že se dotyčný choval neeticky.

K dodržování všech těchto zásad se profesionál záváže ve Slibu vojáka, který nahradí dosavadní přísahu.

Institut morálního soudu

Výhledově zvažují pracovníci CROS rovněž zřízení morálního soudu. V něm by zasedali nejlepší a nejváženější vojáci armády. Ani v tomto případě by se ale nejednalo o tak žhavou novinku, jak by se mohlo na první pohled zdát.

V letech 1923 až 1951 sloužily v Československé armádě pro udržování pořádku a kázně tzv. kárné výbory. Jejich úkolem bylo vyšetřovat a hodnotit chování profesionálních vojáků a důstojníků, kteří porušili či ohrozili dobrou pověst armády. Přitom potrestání vojáků bylo pouze v pravomoci velitele či soudních orgánů. Kárné výbory se věnovaly činům, které mohly poškodit pověst armády nebo obrátit veřejné mínění v důsledku mravního poklesku vojáka proti armádě. Pravomocí kárného výboru bylo navrhnout udělení písemného napomenutí, odejmutí vojenské hodnosti nebo propuštění z aktivní služby.

Podobné úkoly by plnil v budoucnu i institut morálního soudu. Ani on by nebyl vybaven pravomocí trestat. O svém verdiktu by však vystavil zápis, který bude uložen v osobním spisu vojáka. „V okamžiku, kdy by velitel navrhoval povýšení či funkční postup svého podřízeného, bude samozřejmě k takovémuto zápisu přihlížet,“ upřesňuje Zdeněk Dvořák.

Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.

Autor: Vladimír Marek