Armáda » Informační servis » Zpravodajství » Naděje jménem Těchonín

Naděje jménem Těchonín

22.6.2007 • Před rokem 1990 byl objekt v Těchoníně v Královéhradeckém kraji přísně utajován, neboť někdy od roku 1971 zde fungovaly výzkumné mikrobiologické laboratoře s vysokým stupněm biologické ochrany jako speciální pracoviště pro potřeby bývalé Československé lidové armády a armád států Varšavské smlouvy. Řešila se zde především problematika zdravotnické ochrany proti bojovým biologickým prostředkům a aktuální otázky protiepidemického zabezpečení vojsk. V roce 1990 byly práce v hlavní části zařízení zastaveny.

Význam objektů v Těchoníně opět vzrostl po 11. září 2001, kdy byla přijata opatření k zahájení výstavby systému biologické ochrany Armády České republiky. "Pro umístění Centra biologické ochrany AČR do Těchonína byly pochopitelně logické důvody - rozhodující byla především skutečnost, že zde již byly vytvořeny stavební předpoklady pro vznik zamýšleného zařízení s vysokým stupněm biologické ochrany, což slibovalo velké úspory finančních prostředků," říká plukovník MUDr. Vladimír Radovnický, CSc., ředitel Ústředního vojenského zdravotního ústavu Praha. Další výhodou je, že zařízení v Těchoníně se nachází relativně blízko Vojenské lékařské akademie Jana Evangelisty Purkyně v Hradci Králové, kde je Ústav radiobiologie a imunologie, jehož součástí je i mikrobiologická laboratoř.

Centrum biologické ochrany AČR v Těchoníně je nyní koncipováno jako specializované zdravotnické zařízení AČR pro zabezpečení úkolů spojených s biologickou ochranou vojsk a občanů České republiky. Završuje systém ochrany české armády v oblasti laboratorní diagnostiky vybraných biologických agens, izolace a hospitalizace osob se zvláště nebezpečnými nákazami. L"Předpokládáme, že Centrum biologické ochrany AČR bude využíváno nejen českou armádou, ale velký význam bude mít při plnění speciálních úkolů v biologické ochraně českých občanů, včetně vytvoření školicího střediska pro vojenské a civilní specialisty v oblasti izolace a léčení osob v podmínkách biologické ochrany stupně 3 - 4," uvedl plukovník Radovnický a dodal, že bude také vyvíjena snaha o zapojení tohoto zařízení do systému biologické ochrany v rámci NATO.

"Nyní máme vše potřebné, co je na užším vojenském trhu dostupné," tvrdí plukovník Radovnický a přiznává, že dříve se o ochraně obyvatelstva před účinky biologických zbraní spíše mluvilo, než aby se pro ni něco dělalo. "Nyní je situace podstatně jiná a my musíme v případě takové události být schopni poskytnout postiženým pomoc. Proto budujeme zařízení, kde se lidem takové péče dostane, personál bude dostatečně ochráněn a vše bude zajištěno tak, aby se nákaza nešířila dál. Úkoly to jsou náročné a nákladné, ale nikoliv neproveditelné," vysvětluje nám jeden z účelů zařízení v Těchoníně ředitel Ústředního vojenského zdravotního ústavu. "Nebezpečí může přijít z jakékoliv strany a musíme na něj být připraveni, i když asi nikdy nebudeme dostatečně. Pokud by bylo napadeno více lidí, byl by to již problém, který by se musel řešit celostátně, například uzavřením okresu, kraje nebo hranic celé republiky, ale to by záleželo na druhu použité nákazy."

Výsledky rychlé diagnostiky BBL Hospitalizační jednotka Těchonín

Zařízení v Těchoníně však nebude využíváno pouze v případě ohrožení republiky biologickými zbraněmi. "Stačí, aby se někdo vrátil z oblastí, kde se vyskytuje například ebola, a my musíme mít zařízení, kde budeme moci takového člověka izolovat až do doby, než zjistíme, zda je dotyčný skutečně zdráv. Bylo by totiž velkým rizikem pustit do běžné nemocnice člověka, jenž by mohl být nakažen nějakou nebezpečnou chorobou. Takový člověk musí být hospitalizován v chráněném zařízení s personálem, který bude perfektně proškolen," připomíná další využití Centra biologické ochrany AČR plukovník Vladimír Radovnický.

Těchonínem proto po svém návratu z Afghánistánu projdou i příslušníci 6. polní nemocnice, podobně jako ostatní vojáci, kteří se budou vracet z epidemiologicky závažných oblastí. "Netvrdím, že situace v Afghánistánu je kritická, ale je jistě vážná, a to, co se stalo britským vojákům, je to nejmenší, co je mohlo potkat v zemi, kde je mor, cholera a další nebezpečné nemoci. Bylo by proto velkým rizikem "rozpustit" přes sto lidí hned po jejich návratu mezi veřejnost. Na vojáky bude během karantény čekat řada vyšetření, abychom měli skutečně jistotu, že jsou zdraví," říká plk. Radovnický.


Tento článek byl publikován v říjnu 2002


Autor: Jan Zeman, redaktor čtrnáctideníku A-report, vydává AVIS

Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.

Autor: Jan Zeman, redaktor čtrnáctideníku A-report, vydává AVIS