Ministerstvo obrany » Zpět na předchozí stránku » Budu řešit otázky globálního dosahu

Budu řešit otázky globálního dosahu

Štábní praporčík Luděk Kolesa, který v současné době zastává funkci hlavního praporčíka AČR, uspěl ve výběrovém řízení a od května letošního roku začne pracovat jako hlavní praporčík Velitelství pro transformaci NATO v Norfolku.

Jak a kdy jste se dozvěděl o tom, že NATO toto místo otvírá i ostatním zemím Aliance?

Je pravda, že toto místo bylo až dosud vyhrazeno Spojeným státům. První signály začaly pronikat už předloni, tedy na podzim 2005. V dubnu 2006 na sympoziu v Norfolku, kde se sešli nejvyšší představitelé poddůstojnického a praporčického sboru zemí NATO, zaznělo, že Spojené státy tenhle post opravdu ostatním zemím nabídnou. Hned po návratu jsem tuto informaci předal náčelníkovi Generálního štábu Pavlu Štefkovi, který už tenkrát rozhodl, že o to místo bude mít naše armáda zájem, neboť je to v souladu s našimi vojensko-politickými ambicemi.

A jaký byl další běh událostí?

V září 2006 přišla z Norfolku žádost o nominace, kde už specifikovali požadavky na kandidáty. Tím se výběr velmi zúžil. Ostatní země Aliance se zachovaly různě, některé  oznámily, že kandidáta, který by splňoval požadované podmínky, nemají.

Jaké byly základní požadavky?

Hodnost podle kódu NATO OR-9 (u nás štábní praporčík), výjimečné vojenské vystupování a charakter, leadership, dobré komunikační schopnosti, prověrka NATO na stupni „tajné“, výborná angličtina, znalost práce s počítačem, zkušenosti z práce na velitelství doma nebo v zahraničí – a to na úrovni dvou - nebo tříhvězdičkového generála, absolutorium některých vojenských kurzů.

fotografie 8 fotografie 10 fotografie 11

Byl jste přesvědčen o tom, že jste opravdu vhodným kandidátem?

Přiznávám, že jsem hodně váhal, i když už bylo rozhodnuto výběrovou komisí ministra, že moje nominace bude zaslána do Norfolku. Čím víc se výběrové řízení blížilo, tím víc jsem váhal. A v předvečer pohovoru bylo moje sebevědomí a sebedůvěra blízké nule. Uvědomil jsem si, že ta funkce může mít dopady nejen na fungování velitelství NATO, ale může mít i dosah globální.

Jak jste tuhle slabou chvilku překonal?

Cítil jsem obrovskou podporu, důvěru lidí - přátel a kolegů z domova, ale i ze zahraničí. I v ten večer před výběrovým řízením mi stále chodily smsky a e-maily vyjadřující mi podporu. Už kvůli těmto lidem jsem věděl, že se nesmím vzdát bez boje. I když, upřímně, jsem si dával malé šance.

Jak jste se na výběrové řízení připravoval?

Už před cestou do Ameriky, během ní, a ještě těsně před pohovory samotnými, jsem se snažil něco nastudovat, abych byl připravený. Jednak jsem studoval materiály, které se týkají transformace NATO a vzniku samotného velitelství v Norfolku. Věděl jsem, že stejně jako se mění celá Severoatlantická aliance, mění se i velitelství v Norfolku. V současné době se tady mnohem intenzivněji zabývají přípravou a výcvikem jednotek NRF (Síly rychlé reakce NATO) a úkoly spojenými s výcvikem afghánské armády. Připravoval jsem se také za vydatné pomoci kolegů z odboru komunikačních strategií, kteří mi poskytli nejaktuálnější materiály o Afghánistánu.

fotografie 1 fotografie 2 fotografie 3

Co bylo nejtěžší při výběrovém řízení?

Nevzít do zaječích ….  (smích)

Do poslední chvíle jsem nevěděl kdo, a ani na co, se mě bude ptát. Až ráno v den pohovorů nás seznámili s programem. Na pohovory jsme byli pozváni tři - Kanaďan, Holanďan a já. Pohovory byly dvoukolové. První kolo bylo před komisí, která byla složená ze zástupce velitele (britský admirál), náčelníka štábu (kanadský generál) a amerického námořníka, který v současné době tuto funkci zastává. Do druhého kola jsme postoupili dva. To už byl pohovor mezi čtyřma očima přímo s velitelem – americkým čtyřhvězdičkovým generálem.

Co bylo Vaším největším handicapem?

Asi to, že nejsem rodilý mluvčí. Pohovory vedli čtyři rodilí mluvčí. A můj kanadský soupeř byl také rodilý mluvčí - to jsem cítil jako velký handicap, ale o to více mě to asi motivovalo, abych se s tím popral.

Jak jste reagoval, když jste se dozvěděl výsledky?

V tu chvíli se mi trochu podlomila kolena…. V průběhu řízení jsem si několikrát říkal – to je tak silná konkurence, tady nemůžu uspět.

Můžete přiblížit kam ve struktuře Severoatlantické aliance nastupujete?

NATO má politicko-vojenské velení v Bruselu. A potom dvě nejvyšší vojenská, takzvaná strategická, velitelství. Jedním je Spojenecké velitelství pro operace v belgickém Monsu (SHAPE) a druhým Spojenecké velitelství pro transformaci v Norfolku. Tradičně na těchto velitelstvích vždycky velí Američané. Zástupcem je Brit a náčelníkem štábu Kanaďan nebo Němec. Funkci Senior Enlisted Leader („hlavního poddůstojník/praporčík“) vždy zastával Američan.

Chcete říct, že teď najednou se v tomhle úzkém výběru vlajek objeví vlajka České republiky? K tomu není co dodat. Mám pozitivní odezvy od kolegů z novějších zemí NATO, jak je úžasné, že se něco takového podařilo. I další novější země Aliance se tím cítí poctěny a reprezentovány.

fotografie 4 fotografie 5 fotografie 6

Jaká bude Vaše náplň práce?

Budu přímo zodpovídat vrchnímu veliteli pro transformaci a zaobírat se třeba problémy, které souvisejí s transformací poddůstojnických a praporčických sborů členských zemí NATO, například v oblasti vzdělávání a výchovy. Měl bych i přednášet na různých fórech a reprezentovat jak velitelství, tak i poddůstojníky a praporčíky NATO. Také budu doporučovat změny, které by se měly týkat služby poddůstojníků a praporčíků v aliančních strukturách. Měl bych hostit nejvyšší představitele poddůstojnických a praporčických sborů členských i partnerských armád, kteří budou přijíždět na velitelství. Budu navštěvovat velitelství a instituce NATO, reprezentovat je, ale i Českou republiku, při různých oficiálních příležitostech.

Jak dlouho budete vykonávat tuhle funkci?

Měla by to být tříletá záležitost.

V jaké uniformě budete chodit?

Pochopitelně, že v české uniformě, na které budu mít znak velitelství NATO pro transformaci.

Nepřestanu být vojákem naší armády, jsem vyslán a zabezpečován Armádou České republiky. Kázeňsky i personálně spadám pod AČR. To je běžná praxe, každá země si platí a zabezpečuje svoje lidi pracující ve strukturách Aliance – je to forma příspěvku.

V jakých jazycích se vedou jednání?

Oficiálními jazyky NATO jsou angličtina a francouzština, ale jako jazyk pro operace se používá angličtina.

fotografie 7 fotografie 9 fotografie 12

Jak se Vám změní život?

Až doma mi z ohlasů a gratulací začalo docházet, co to vlastně znamená – nejen pro mě, ale i pro armádu a Českou republiku. Prostě se budu muset sebrat a odejít odsud na tři roky za oceán tak, jako mnozí jiní vojáci i nevojáci. Za svoji kariéru jsem žil ledaskde, takže to není to nejtěžší. Odcházím v době, kdy cítím, že se v mojí oblasti začalo dařit, daří se akcelerovat dlouho prosazované pozitivní změny. Mám za sebou tři a půl roku na funkci a sám jsem se snažil, aby začaly fungovat zásady z připravovaného kariérního řádu. Čili to vlastně vychází ideálně tak, že uvolním místo a umožním kariérní postup dalším lidem.

Zvažoval jste i možnost, že byste odešel do civilu?

Zajisté. To souvisí i s mojí předchozí odpovědí. Zvažoval jsem, že setrvám na funkci ještě tak maximálně rok a půl a poté odejdu do civilu. Tyhle úvahy samozřejmě souvisely i s mojí rodinnou situací – manželka bydlí a pracuje v Bruselu. Mezi vrchními praporčíky jsou skvělí lidé, o kterých nemám pochybnosti, že naši věc dotáhnou mnohem dál, než já. Místo na velitelství NATO pro transformaci vidím jako nečekanou náročnou výzvu a šanci, jak si prodloužit vojenskou kariéru a dojít někam dál.

Co byste na závěr vzkázal svým přátelům, ale i nepřátelům?

Přátelé mi dodávali vždycky energii a entuziasmus, ale stejně tak mi ho dodávali i nepřející. Nikdy jsem se na této funkci nesetkal s otevřeným nepřátelstvím. Ale když jsem cítil nějakou averzi, měl jsem zároveň větší chuť a sílu to někam dotáhnout a dokončit to, co jsem chtěl. A dokázat to pro svoje lidi, pro vojáky.