Povodně 2009: Je čas na střídání

Autor: Miroslav Šindelář

V těchto dnech dochází v Moravskoslezském kraji, který byl v minulém týdnu postižen krutými povodněmi, ke střídání sil a prostředků nasazených Armádou České republiky.

I když hlavními pomocníky jsou zde za armádu muži, ve vojenských jednotkách jsou i ženy-vojákyně. Příslušníky 7. mechanizované brigády doplňují vojáci a vojákyně z dalších útvarů a zařízení resortu Ministerstva obrany.

V úterý 30. června 2009 se chýlilo ke konci pracovní nasazení také veliteli 313 příslušníků AČR, kteří intenzivně pracují na Novojičínsku, majoru Vladanu Doubravovi. Ten je náčelníkem štábu přáslavického mechanizovaného praporu.

„V sobotu jsem skončil čtyřiadvacítku a měl jsem čas jen tak na vysprchování, převlečení a už jsem byl na cestě do Nového Jičína,“ popsal počátek nasazení velitel, který má na starost velmi zničený kraj, kde veliké škody napáchala jindy docela klidná říčka Jičínka. K dispozici má především vojáky ze 7. mechanizované brigády, tedy ty, kteří zde nedaleko žijí. O to víc cítí s těmi, kteří neměli to štěstí, aby poslední dny mohli být bez starostí.

Přiznává, že práce tady je smutná, ale potřebná. Odstraňování následků povodní  bez přítomnosti vojáků si třeba lidé v nedaleké novojičínské Žilině, či Ženklavě nebo Budovicích snad ani nedokáží představit. Jsou jistou vzpruhou, která jim dodává nových sil překonat osud, které je potkal.

Vojáci pomáhají čistit řeku Jičínku Čištění břehu Jičínky Zpevňování břehů koryta Jičínky  Mjr. Doubrava odjel na povodně hned ze služby; vlevo št.rtm. Příkazský

„Podařilo se nám najít velmi rychle společnou řeč se starostou Nového Jičína. Spíme i stravujeme se ve zdejší škole. Snažíme se odvádět co nejlepší práci,“ svěřil se major a potvrdil, že k práci není třeba nikoho nutit. Vojáci se bez řečí každé ráno znovu a znovu pouštějí do boje s nánosy bahna i nahromaděného harampádí, nepotřebných zbytků, které přinesla velká voda. V každém domě najdete vojáky či vojákyně, jak se snaží trošku ulehčit místním.

Zítra, tedy ve středu 1. července 2009, čeká vojáky pracující od pátku střídání. Potřebují odpočinek jako pověstnou sůl. Vědí, že místní lidi nikdo vystřídat nemůže, a tak i poslední den pracují tak, aby odvedli co největší kus svého díla. Ostatně ten, kdo viděl spoušť bezprostředné poté, co ji za sebou nechaly vylité potoky a říčky, a srovná stav s dneškem, pochopí, jak veliký kus práce tady vojáci a všichni ti, kteří nenechávají místní obyvatele na holičkách, odvedli.

Rakovničtí pomocníci

Až z Rakovníka dorazila na pomoc na Novojičínsko pětice vojáků ze záchranného útvaru a praporu. Dva specialisté s nenápadnými pomocníky – UNC 750 a JBC 170 Robot, tedy se speciálními malými nakladači, které dokáží odvést veliký kus práce.

Ostatně rotmistr Michal Dvořáček, který obsluhoval žlutého pomocníka UNC 750, si vlastnosti této techniky moc pochvaloval. Zručnost, s jakou stroj ovládal, zasloužila pochvalu. Ale tu zaslouží všichni, kteří přiložili ruku ke společnému dílu při odstraňování následků řádění živlů říčky Jičínky nejen v Žilině na Novojičínsku.

Výborný pomocník vojáků nakladač UNC-750 - rtm. Dvořáček si vlastnosti nakladače UNC-750 moc pochvaloval  Vyšcistit  a zpevnit oba břehy říčky Jičínky byl jeden z důležitých úkolů i pro vojáky z Přáslavic  Nakladač UNC-750 v terénu Odvoz zničeného majetku a harampádí   

Jsou všude tam, kde je jich třeba.

Tak by se dala nazvat činnost dalších záchranářů, tentokráte profesionálů z Olomouce z vojenského záchranného útvaru. Štábní rotmistr Jan Příkazský, kterého znám především ze soutěží lezců, u mostu přes Jičínku v Žilině poukazoval na dovednost svých třinácti podřízených. Ti právě z vody tahali kovovou konstrukci, která zde hrozila stát se překážkou. „Děláme ty nejhrubší práce pomocí naší techniky a zkušených lidí. Tihle mají za sebou velké zkušenosti z předcházejících povodní a byli i v Turecku pomáhat. Jsou to profíci,“ zdůraznil štábní rotmistr a běžel řídit uvolňování překážky v toku říčky…

Předtím ale stačil pochválit práci strojníka UDS štábního rotmistra Ivo Michny i rotmistra Milana  Masného. Toho jsme s napětím sledovali, jak si zkušeně vedl při zapojování lan ke konstrukci. "Jsme si vědomi, že porušujeme bezpečnost práce, ale po zvážení všech možností s panem starostou, jsme se rozhodli k tomuto krajnímu řešení, " omlouval nestandardní řešení pomocí lžíce soupravy štábní rotmistr Příkazský.

Rtm. Masný zapojuje lano nad říčkou Jičínkou Profesionální záchranář rtm. Masný  Stav prací kontroluje ředitel KVV Ostrava plk. gšt. Ivan  Šulek (druhý zleva)

Velitel

„Jsou to především moji vojáci, kteří pomáhají lidem postiženým povodní v Moravskoslezském kraji,“ řekl mi důrazně velitel 7. mechanizované brigády plukovník gšt. Ivo Střecha na adresu mužů i žen v pracovních oděvech Armády České republiky a pokračoval: „Vím, že naší největší předností je fakt, že jsme byli na místě do necelých čtyřiadvaceti hodin po obdržení povelu k nasazení.“ To je při dnešní profesionální armádě, kdy na rozdíl od záklaďáků většina určitě netráví svůj čas jen v kasárnách, úctyhodný výkon, který si málokdo uvědomuje. Sedmička dává v krátkém časovém období dohromady vlastně tisícovku vojáků. Ti, kteří jsou již nasazením unaveni, budou ale dále v pohotovosti a zůstanou pro všechny případy v záloze.

Plukovník Střecha prozradil, že vojáci cítí velikou solidaritu i mezi sebou a ve volných chvílích pomáhají těm, kterým voda přinesla trápení, kamarádům, s nimiž společně pracují. Navíc se podařilo vyhlásit sbírku peněz na pomoc postiženým obcím. Tak třeba v Přáslavicích a Bučovicích vojáci přispějí obcím na Novojičínsku. Hraničtí zase pošlou peníze na konto do Jeseníku nad Odrou, a to prý s vědomím, že kdo rychle dává, dvakrát dává.

„Určitě jsme pro lidi velikou vzpruhou, morální i psychickou oporou. Přítomnost vojáků je v této fázi velmi potřebná a důležitá,“ uzavřel konstatováním velitel 7. mechanizované brigády.