Výcvik 10. strážní roty v Hradišti prokázal, že jde o tým, na který se lze v misi spolehnout

Autor: nadporučík Daniel Píša

10. strážní rota, která se chystá do Afghánistánu na základnu Bagrám, prošla náročným výcvikem ve vojenském újezdu Hradiště. Příprava zahrnovala nejen střelecký výcvik, ale i ověření výběru osob ve spolupráci s psychologickou službou AČR. Úkoly nejlépe splnila četa Delta.

Táborští zahájili výcvik 10. strážní roty do Afghánistánu

Kromě rutinního výcviku ve střelecké, taktické přípravě a drilů proti nástražným výbušným zařízením vojáci absolvovali nadstandardně náročné komplexní zaměstnání inspirované zahraniční soutěží Cambrian Patrol a českým kurzem Komando. Cílem této čtyřdenní přípravy bylo uvést čety do vysoké fyzické a psychické zátěže, případě odhalit potenciálně rizikové chování jedinců.

Rota v této části plnila hned několik úkolů. Nechyběly střelby ze všech zbraní jednotky, základní výcvik v taktické přípravě ani výcvik s EOD se zaměřením na schopnost vyhledávat a rozlišovat hrozby. Čekal na ně i 75 kilometrový pěší přesun po Doupovských horách v extrémních povětrnostních podmínkách. Právě prostředí podobné Afghánistánu pomohlo odhalit osobnosti vojáků a postavit tým, na který se dá spolehnout.

Poté ale velitelé čet dostali bojový rozkaz k provedení hlídky a zaujmutí pozorovacího stanoviště. Při přesunu na první bod došlo ale k simulované situaci, kdy byla patrola napadena přímou palbou. Následně musela hlídka vyřešit nehodu vlastních vozidel, kdy jedno z nich bylo nepojízdné. Tím ale úkol neskončil. Vojáci museli vyhledat zraněné z předchozích bojů, poskytnout jim první pomoc, připravit zraněné na odsun, zažádat MEDEVAC o další postup a četu celkově koordinovat.

Kontakt s protivníkem

Krátce nato už patrola mohla zaujmout pozorovací stanoviště na Jánském vrchu, kde se dostala do kontaktu s protivníkem. Prostor ale musela opustit, navíc musela prozkoumat historické odpaliště raket. Četa se přitom dostala do minového pole, kde jedna z protipěchotních min roztrhla kotník prvnímu z patroly.

K dalším úkolům patřilo navázání styku s družstvem Afghánské národní armády, zaujmutí pozorovacího stanoviště na trigonometru Huseň, překonání vodního toku na člunu do vesnice, pozorování oblasti a na konci museli zvládnout střelbu s ostrou municí. V závěru, kdy každý z vojáků byl již extrémně fyzicky i psychicky unavený, tak dostali další porci stresu, se kterou se museli vypořádat nejen jako jednotlivci, ale i jako tým.

Výcvik zvládla většina vojáků předurčených do strážní roty. Mezi nimi ale výrazně vynikala četa Delta, které se podařilo všechny úkoly splnit bez jediné ztráty. Za zmínku rozhodně stojí i úspěšná účast štábu.

„Za sedmnáct let u bojového útvaru jsem se s tak náročným výcvikem ještě nesetkal,“ sdělil zástupce velitele čety rotmistr M. D.

Přínos pro bojové jednotky

Každá jednotka byla v klíčových momentech doprovázena psychologem a po skončení výcviku proběhlo několikahodinové vyhodnocení v jejich režii. „Samotného mě překvapilo, s jakou odhodlaností se jednotky pustily do plnění svěřených úkolů, zvláště vzhledem k počasí. Můžou být na sebe hrdí, stejně jako já na ně. Použitá koncepce výcviku je nesporně velkým přínosem pro bojové jednotky,“ chválil všechny velitel roty kapitán Viktor Patia.

„Táborský 42. mechanizovaný prapor připravuje svoje vojáky na vysoké úrovni. Právě ukončeným výcvikem se nám podařilo posunout hranice schopností vést boj v náročných podmínkách jednotkám, velitelům i jednotlivcům. Jsem si jist, že právě tento kolektiv bude schopen v zahraniční operaci plnit ty nejnáročnější úkoly,“ dodal vedoucí praporčík nadrotmistr M. J.