Vojáci bezezbytku naplnili slova přísahy, že pro obranu vlasti nasadí i svůj život, řekl v rozhovoru vojenský kaplan

Autor: Lucie Růžková

Ve středu po 16. hodině přistane vojenský speciál s ostatky vojáků, kteří zahynuli při sebevražedném útoku v provincii Parwan v Afghánistánu, na ruzyňském letišti. Smuteční řeč nad ostatky rotného Martina Marcina a desátníků Kamila Beneše a Patrika Štěpánka pronese hlavní vojenský kaplan Armády ČR plukovník gšt. Jaroslav Knichal, který má sám zkušenosti ze čtyř zahraničních misí. V rozhovoru jsme se ho zeptali například na to, proč je rozloučení důležité a co by poradil lidem, kteří ztratí někoho blízkého.

Vojenský speciál dnes odpoledne přistane s ostatky padlých vojáků z Afghánistánu na letiště v Ruzyni, kde se uskuteční smuteční ceremoniál. Co bude obsahem tohoto veřejného rozloučení?
Smuteční obřad návratů ostatků zemřelých vojáků je velmi důležitý pro naši vlast, pro armádu samotnou. Tito vojáci bezezbytku naplnili slova přísahy, že pro obranu vlasti nasadí i svůj život. Proto jim při návratu do vlasti, k rodinám, náleží státní, vojenské pocty. Součástí tohoto obřadu je i modlitba vojenského kaplana za tyto zemřelé vojáky a prosba o duchovní podporu pro blízké a přátele zemřelých vojáků v této pro ně tak v bolestné chvíli.

Vy sám máte zkušenosti ze čtyř zahraničních misí. Dokážete si představit, co prožívají například vojáci, ze základny, kde se tato tragédie odehrála a jak si se ztrátou kolegů dokáží poradit?
Určitě prožívají bolest, hněv, naštvanost. Přemýšlí o tom, co se vlastně stalo. Na všechny tato situace dopadne. Každý to v sobě rozebírá. Společně o tom hovoří. Lze to vnímat jako semknutí se, vytvoření ještě větší soudržnosti. V této situaci je na místě kaplan a psycholog, kteří s kontingentem pracují dlouhodobě, absolvují s nimi výcvik. Důležité je s vojáky o tom mluvit. Pro celý kontingent je to v tu chvíli asi to nejlepší.

Proč je vlastně rozloučení důležité, ať už u rodin či kolegů. Dochází při tom k jakémusi smíření či vyrovnání se s nastalou situací?
Rozloučení, třebaže je bolestnou skutečností, tak je důležité. Člověk konkrétním způsobem vyjadřuje konec pozemského vztahu se zemřelým. Všechno, co má svůj počátek, má i svůj konec. Co není uzavřeno, nedovolí nám vykročit dále. Rozloučení je tedy výrazným předělem mezi intenzivní fází truchlení a další fází, která může časem vyústit v přijetí té nepřijatelné skutečnosti, jakou je pro nás ztráta blízkého člověka.

Pokud se člověk dostane do situace, že ztratí někoho blízkého, co byste mu poradil, aby se co nejdříve vrátil do „starých kolejí“?
Tuto otázku si kladu velmi často. Co říci člověku, který ztratí někoho blízkého? A někdy to obrátím ve vztahu k sobě? Co bych chtěl slyšet od druhých, když ztratím někoho blízkého? Sám si uvědomuji jak je to obtížné. Ztráta někoho blízkého změní zevrubně váš dosavadní život. Myslím se, že se nelze vrátit do „starých kolejí“. Důležité v těchto chvílích je „spoluprožívat“ s nejbližšími jejich bolest a sdílet reakce na skutečnost ztráty blízkého člověka.


  • Rotný Martin Marcin (*1982), desátník Kamil Beneš (*1990) a Patrik Štěpánek (* 1993) byli součástí 10. strážní roty BAF v Afghánistánu, jejímž stěžejním úkolem je ochrana vnějšího prostředí u základny Bagrám
  • Před odletem na misi do Afghánistánu sloužili u „Svatováclavského“ 42. mechanizovaného praporu v Táboře
  • Zemřeli v neděli 5. srpna 2018 okolo 3.50 hodin našeho času při pěší patrole v okolí základny Bagrám v afghánské provincii Parwan při útoku sebevražedného atentátníka