Armáda » Informační servis » Zpravodajství » Tradice svěcení bojových praporů

Tradice svěcení bojových praporů

7.11.2012 • Historie svěcení bojových praporů na našem území sahá hluboko do středověku. První československou jednotkou v novodobých dějinách, jejíž prapor prošel procesem svěcení, byla tzv. Česká družina (jednotka velikosti praporu), která začala vnikat na území Ruska bezprostředně po vypuknutí první světové války.

K slavnostnímu vysvěcení praporu České družiny došlo 28. září 1914, tedy v den svátku sv. Václava na Sofijském náměstí v Kyjevě. Samotnému svěcení praporu ještě předcházelo v té době tradiční zatloukání hřebů do jeho žerdě. Následovala přísaha na vysvěcení prapor, slavnostní přehlídka a odchod přímo na frontu.

Obdobným způsobem, i když méně slavnostním, byly později vysvěceny prapory i dalších československých legionářských pluků formovaných v Rusku. Například vysvěcení praporu 2. čs. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad se uskutečnilo 23. srpna 1916 v lese u Okonska. Prapor, jehož motivem byl bílý lev bez korunky ve skoku a červeném poli vyšili z čistého hedvábí české ženy paní Gottfriedová, Kazdová a Kozlanská v Taškentu. Také motiv praporu naší další jednotky vytvořené v Rusku 3. čs. střeleckého pluku Jana ˇŽižky z Trocnova vyšili české ženy, tentokrát z Kyjeva. K jeho vysvěcení došlo 10. dubna 1917 v ukrajinské vesnici Treskyni.

Po druhé světové válce svěcení bojových praporů na dlouhých padesát let přerušil nástup komunistického režimu. Duchovní služba AČR byla zřízena rozkazem ministra obrany ČR Michala Lobkowicze 3. června 1998. Krátce po jejím založení bylo svěcení bojových praporů obnoveno. „V minulosti se vysvěcovalo i šest bojových praporů ročně. V současnosti jsou to tak tři. Osobně jsem přesvědčen, že ten největší boom v tomto směru máme již za sebou,“ říká hlavní kaplan AČR plukovník Jan Kozler.

O konání žehnání rozhoduje anonymní hlasování. Musím přitom být splněno, že se ho účastní minimálně dvě třetiny početního stavu jednotky a polovina z nich musí být pro. „Mělo by se zásadně jednat o žehnání lidem a úkolům, které daná jednotka má,“ vysvětluje Jan Kozler. „Všude, kde je vojenský kaplan, je poptávka po vyjádření motlitby za vojáky, která by se dala nějak vizualizovat v podobě určité vzpomínky na ten akt. Žehání úzce souvisí s určitými symboly. Samozřejmostí je žehnání, nebo-li svěcení kostelů, mohou se ale žehnat i domy, dopravní prostředky a další předměty, tedy prakticky všechno, co patří k lidskému životu. Do vojenského prostředí je tato záležitost automaticky přenesena ve smyslu praporů, které symbolizují daný útvar jako společenství lidí, jež se dohodnou na tom, aby byla vyjádřena určitá podpora shůry jejich konání. Je to součást dávné církevní praxe.“

Více o svěcení vojenských praporů si můžete přečíst v A reportu č. 12/2012.

Průměrné hodnocení (1 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.


Fotogalerie
  •  Svěcení praporu České družiny na Sofijském náměstí v Kyjevě Svěcení praporu České družiny na Sofijském náměstí v Kyjevě Svěcení praporu České družiny…
  •  Zatloukání hřebů do žerdi Zatloukání hřebů do žerdi Zatloukání hřebů do žerdi
  •  Přísaha na právě vysvěcený prapor Přísaha na právě vysvěcený prapor Přísaha na právě vysvěcený…
  •  Nástup českých dobrovolníků na Sofijském náměstí v Kyjevě Nástup českých dobrovolníků na Sofijském náměstí v Kyjevě Nástup českých dobrovolníků…
  •  Svěcení praporu 3. čs. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova v Ukrajinské Treskyni Svěcení praporu 3. čs. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova v Ukrajinské Treskyni Svěcení praporu 3. čs.…

Autor: Vladimír Marek