Tito hrdinové budou navždy součástí našeho praporu, říká podplukovník Daniel Cekul

Autor: Jana Deckerová

Vojáci 10. strážní roty BAF, kteří položili v neděli 5. srpna 2018 své životy při plnění úkolů v Afghánistánu, byli příslušníky „Svatováclavského“ 42. mechanizovaného praporu z Tábora. Rotný Martin Marcin a desátníci Kamil Beneš a Patrik Štěpánek. Dnes byli povýšeni do hodnosti štábních praporčíků in memoriam.

Ministru obrany Lubomíru Metnarovi to navrhl náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Aleš Opata. Tito vojáci budou navždy naší součástí, čest jejich památce, řekl v rozhovoru podplukovník Daniel Cekul, velitel 42. mechanizovaného praporu z Tábora.

Pane podplukovníku, tragická událost v Afghánistánu zasáhla nejen celou 10. strážní rotu BAF přímo na místě, ale zasáhla nejvíce i vaši jednotku v Táboře. Říká se, že velitel si vždy oddychne, když přistanou vojáci na letišti ve Kbelích. Bohužel, vy to štěstí nemáte. Jak zasáhla nedělní zpráva vás osobně?
Nejdříve je to vztek, že v danou chvíli nemůžete udělat vůbec nic. Přemýšlíte nad zákeřností a zbabělostí nepřítele, který útočí tímto způsobem. Pak následují starosti o přeživší příslušníky jednotky, následované myšlenkami na rodiny padlých a přichází smutek nad ztrátou vojáků - hrdinů, kteří byli součástí našeho praporu.

Desátník Patrik Štěpánek, desátník Kamil Beneš a rotný Martin Marcin. Můžete nám o nich něco prozradit? Jak dlouho byli u jednotky, rotný Marcin byl i na několika misích….
Rotný Martin Marcin byl u našeho praporu sedm let, předtím sloužil sedm let v Bechyni. Byl to zkušený velitel družstva, vše pečlivě promýšlel, nedělal unáhlená rozhodnutí a žil pro jednotku, byla to jeho druhá rodina. Kamil Beneš sloužil u praporu čtyři roky a Patrik Štěpánek jeden a půl roku. Oba k nám přišli, protože chtěli být skuteční vojáci, chtěli bojovat za vlast a chtěli získat i zkušenosti ze zahraniční operace, které by je posunuly zas o krok dál. Bohužel, to se jim stalo osudné.

Jako vojenští novináři jsme právě s touto jednotkou absolvovali téměř celý půlroční intenzivní výcvik. S vojáky spolupracovali po celou dobu vojenští psychologové, a záměrem velitele jednotky bylo dostat vojáky pod co největší tlak. Myslíte si, že kromě bojových drilů je i tato psychologická část důležitá? Právě i z důvodů pokud dojde na tragickou událost…
Osobně si myslím, že tato příprava pod psychickým tlakem pod dohledem vojenských psychologů se určitě osvědčí. Bohužel, výsledky budeme mít možnost vyhodnotit přímo v praxi. Každý, kdo prošel zahraniční operací, ví, že psychické nároky na účastníky jsou vysoké, ať už z jakýchkoliv důvodů. Rozhodně ale nebylo naším záměrem připravovat je na to, že by se nevrátili domů všichni. Tragická událost si však vybrala tu největší daň, lidské životy. Jak se s tím jednotka vypořádá, záleží ve velké míře na ní, my jim k tomu poskytneme veškerou dostupnou pomoc. Věřím ale, že zkušenosti z psychologické přípravy, kdy si mnozí sáhli na pomyslné dno, jim pomohou i při zvládání této krizové situace.

Jedna věc jsou vojenské drily a postupy. Samozřejmě všichni vojáci jsou i na tyto krizové situace připravováni. Nicméně první psychický atak otřese i sebevíc připraveným vojákem.
Součástí přípravy před nasazením do zahraničních operací, ale i běžného výcviku, jsou simulace krizových situací, kterým jsou vojáci záměrně vystavováni. Právě z těchto výcviků vědí, že musí pokračovat dál, nesmí přestat vést bojovou činnost a poddat se případnému negativnímu vývoji situace, propadnout negativním myšlenkám ze ztrát svých spolubojovníků, takzvaně ztratit bojovou morálku. Je před nimi jen jediná cesta. Někdy je to sice trochu kruté, ale musí pokračovat v plnění úkolů. A to je ta odvrácená tvář služby našich vojáků. To jsou situace, které v běžném životě nepotkáváte každý den. Oni jsou připravováni na to, že kdykoliv může tato situace nastat.

Máte aktuální informace přímo ze základny v Bagrámu? Jak vypadá situace u jednotky?
Jednotku samozřejmě tato tragická událost zasáhla. Přišli o své kamarády a spolubojovníky. Ale chtějí pokračovat v plnění úkolu a shodují se, že s ještě větším odhodláním a nasazením. Chtějí tím dát najevo nepřátelům, že ani tato tragédie jednotku nerozloží a budou i nadále plnit operační úkoly na 100%, tak jako dosud. Že je to nezlomí…

Určitě to není jednoduchá záležitost ani pro velitele 10. strážní roty BAF, kapitána Viktora Patiu.
Rozhodně to pro něj není jednoduchá situace a předpokládám, že žádný z velitelů by ji nechtěl prožívat. Ale právě teď se musí projevit jako silný velitel, jako leader jednotky, která i přes to, že byla citelně zasažena zákeřným nepřítelem, se tomu nepoddá, naopak se utuží a posílí a on nedovolí jakékoliv selhání při plnění úkolů. Musí být v čele a jít nadále příkladem.

Součástí strážní roty je vojenský kaplan, v současné době i vojenský psycholog. I tito vojáci jsou velkou podporou jednotky.
Pro jednotku je důležité co nejdříve naskočit do běžného režimu, vojáci tam nesmějí propadnout sebelítosti, nedej bože sebeobviňování, donekonečna přemýšlet o tom co se stalo. Probíhající vyšetřování události je normální záležitost, vždyť zemřeli tři lidé, to znamená, že vše musí být pečlivě zdokumentováno, zanalyzováno, tato činnost ale přísluší jiným složkám a naši vojáci poskytují maximální součinnost. Vojáci 10. strážní roty musí dál plnit přidělený operační úkol. A za to odpovídá jejich velitel - kapitán Patia, který je dostatečně zkušený a už nyní mám zprávy, že jednotka se postupně vrací ke každodenním úkolům a vojáci jsou odhodláni je plnit na sto procent.

Součástí velitelské práce je i první kontakt s rodinami blízkých. Není to asi nic příjemného. Vím ale, že naše armáda s rodinami vojáků, kteří jsou na misích, je v úzkém kontaktu po celou dobu mise. Jak se staráte následně o tyto rodiny, když přijdou o své blízké?
Je to naše základní povinnost a priorita, i když není snadné někomu oznámit ztrátu blízké osoby. V prvé řadě se pozůstalým snažíme poskytnout všestrannou pomoc, jak po stránce duchovní, tak psychické. Jsou u nich naši vojenští psychologové i kaplani. Vždy se snažíme přistupovat co nejcitlivěji a s ohledem na všechny nám známé okolnosti. Naše pomoc se však nebude týkat ale jenom těchto dnů, kdy se zařizují ty nejnutnější věci. Zůstáváme s rodinami v kontaktu i potom, kdy ta první krize odezní. Jsou a i nadále budou součástí naší jednotky a my nikdy nezapomeneme na naše padlé kolegy a kamarády.

Tragická zpráva zasáhla nejen jednotku v Afghánistánu, ale samozřejmě nejvíce i váš prapor v Táboře. Padlí vojáci byli jeho součástí. Jak zasáhla tato zpráva jednotku doma?
Všichni tu cítí velký smutek nad ztrátou svých kamarádů, ale plnění úkolů pokračuje i u nás doma. Probíhá pravidelný výcvik, život jednotky se nezastavil. Myšlenkami jsme často v Afghánistánu s vojáky, které to zasáhlo přímo tam. Ale i navzdory této tragédii musíme fungovat dál a v žádném případě se nenechat zlomit.

Do Afghánistánu odjedou vojáci, kteří padlé vojáky nahradí. Jaká jsou kritéria, která budete u těchto vojáků preferovat?
Ano, přednostně jednotku doplníme z příslušníků 42. mechanizovaného praporu. Na mou první výzvu se okamžité přihlásilo pět dobrovolníků, většinou náhradníků, kteří prošli kompletním výcvikem společně s 10. strážní rotou BAF. Velmi si toho cením a jsem rád, že mám takové vojáky u praporu. Měli by splňovat kritéria podle funkcí, na které budou vysláni, ale myslím, že to nebude problém a do Afghánistánu velmi brzy odletí.

Co vy osobně vzkážete svým vojákům do Afghánistánu?
Příslušníci 10. strážní roty držte se, máte naší plnou podporu. Nezapomeňte, že reprezentujete Armádu České republiky před celým světem. Buďte ostražití a nepolevujte v plnění operačních úkolů. Dokažte, že ani takováto tragická událost nemůže naši jednotku zlomit.