Armáda » Informační servis » Zpravodajství » Rozmach využití psů v českých ozbrojených sborech datujeme do 20. let minulého století. Od té doby se leccos změnilo

Rozmach využití psů v českých ozbrojených sborech datujeme do 20. let minulého století. Od té doby se leccos změnilo

Přečteno: 1630x

22.6.2012 • První psi byli na našem území ještě za Rakouska-Uherska zařazeni do služby v roce 1910 a prvním výcvikovým zařízením se zde stal státní psinec založený roku 1915 v Písku. Může to znít překvapivě, ale seznam úkolů, které služební psi plnili před sto lety, byl podobně bohatý a pestrý jako ten dnešní. Přesto se ale proměňoval jako i samotný přístup vojáků ke psům.

Zmíněný psinec v Písku byl po skončení první světové války zrušen a psi rozprodáni. Mladé Československo tak začínalo od nuly a za rozvoj služební kynologie vděčíme četnictvu.

„V květnu roku 1920 byla založena škola pro výcvik vojenských a sanitních psů v Kostelci nad Orlicí. V roce 1921 začali jednotlivci z řad četnictva zasílat na ministerstvo vnitra žádosti o povolení mít služebního psa a tohoto brát s sebou do služby. Žádostem bylo postupně vyhověno s podmínkou, že psi musí složit odbornou zkoušku,“ uvádí Michaela Kranátová ve své práci Kynologie ve službách ozbrojených sborů v České republice.

Dobře nastartovanému vývoji učinila konec druhá světová válka. Jinak ovšem i v ní bylo využití služebních psů velice pestré – přidalo se vyhledávání nevybuchlých min a také osob zavalených v sutinách po náletech. Stinnou stránkou bylo využití psů coby sebevražedných atentátníků, kdy zanášeli miny na svém těle pod trupy tanků. Po válce pak začal být v Československu organizován masivní výcvik vojenských a policejních psů zejména pro ochranu státních hranic. Právě toto využití je z dnešního pohledu sporné. Psi byli cvičeni a používáni k zadržení „narušitelů“ hranic bez ohledu na zranění, která jim při tom způsobili.

Ještě v roce 1986 služební psi smrtelně zranili východoněmeckého studenta, který se pohyboval v pohraničním pásmu u Bratislavy. Tehdejší státní ideologie však právě takové využití psů vyzdvihovala a využívala v propagandě. Navíc navzdory zásluhám, které tehdy armádním psům stát přisuzoval, je po překročení věkové hranice čekala smrt utracením. Jednou z výjimek byl rozkaz ministra národní bezpečnosti v roce 1954, že „služební pes Brek od pohraniční roty Poštorná znojemské brigády nesmí být utracen, ale zemřít přirozenou smrtí a do konce života mu musí být věnována příkladná péče“. Brek si to vysloužil zadržením dvaašedesáti „narušitelů“ a posmrtně byl pak vypreparován a umístěn do Muzea SNB a vojsk MV.

Na druhé straně právě v kritizované době působil Svazarm a rozvíjel mimo jiné výchovu služebních psů. Tím byly položeny dobré základy jak pro chovatelství a výcvik, tak pro přípravu budoucích psovodů, posíleno i obecné povědomí veřejnosti o kynologii. Ve všech těchto ohledech Česko a Slovensko i dnes vynikají. Tím spíše zamrzí, že opakem dřívější „psí propagandy“ je nyní stav, kdy se o skvělých výsledcích českých služebních psů ví jen málo.

Ačkoli se přístup ke služebním psům po roce 1989 v mnohém změnil - zlepšil, česká armáda se až do své profesionalizace v roce 2005 potýkala s tím nešvarem, že mnoho psů často střídalo své psovody – vojáky základní služby. Bohužel ne všichni odvedenci měli dostatečné kynologické znalosti a zkušenosti, mnohdy postrádali i potřebné morální kvality. „Jeden pes vystřídal až dvacet psovodů. Dnes už má většinou jen jednoho psovoda, s nímž prožije celou svoji službu v armádě. Umožňujeme psovodům brát si psa domů na víkend a na dovolenou a bývá dobrým zvykem, že psovodi o psa pečují i po vyřazení ze služby,“ líčí změnu velitel výcvikové základny podplukovník Marek Purmenský.

Veterinární a výcviková základna sídlící na zámku Grabštejn, jejíž historie sahá do roku 1953, je přitom dnes ústředním kynologickým zařízením AČR. Provádí se zde výcvik psů pro všechny vojenské útvary. Ve zdejším areálu se nachází pochopitelně veterinární klinika, ale i psí domov důchodců. Součástí je také muzeum polních veterinárních pomůcek. Psi i psovodi, kteří zde projdou výcvikem, odcházejí pak nejen k dalším útvarům armády, ale účastní se i zahraničních misí.

Více podrobností o základně přináší video pod článkem. Za týden v dalším článku z našeho cyklu se zaměříme na proces výběru psů vhodných pro službu v armádě.

Průměrné hodnocení (3 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.


Fotogalerie
  •  Legendární pes Brek, který zadržoval narušitele, zdroj Muzeum policie Legendární pes Brek, který zadržoval narušitele, zdroj Muzeum policie Legendární pes Brek, který…
  •  Pes ve službách AČR Pes ve službách AČR Pes ve službách AČR
  • Ve veterinární výcvikové základně mají psi k dispozici zámecký park Ve veterinární výcvikové základně mají psi k dispozici zámecký park Ve veterinární výcvikové…
Psí vojenská základna - Katka Lang

Autor: Miroslava Pašková, Katka Lang