Armáda » Informační servis » Zpravodajství » Generál Ridzák hovoří o rovnováze digitálního bojiště a zbraňových systémů

Generál Ridzák hovoří o rovnováze digitálního bojiště a zbraňových systémů

16.5.2017 • Jedním z generálů, který byl letos 8. května na pražském Hradě povýšen do generálské hodnosti, je i brigádní generál František Ridzák. Ten byl v prosinci loňského roku ustanoven do funkce ředitele Agentury komunikačních a informačních systémů. Druhým důvodem, proč s ním vyšel rozhovor v časopise A-report, je skutečnost, že naše spojovací vojsko letos slaví sté výročí založení.

Ředitel Agentury komunikačních a informačních systémů brigádní generál František Ridzák
Ředitel Agentury komunikačních a informačních systémů brigádní generál František Ridzák

Vysokou školu jste skončil v roce 1990 se specializací mimo jiné na automatizované systémy velení. To byl zlomový rok, kdy se k nám doslova jako lavina začala postupně valit nová výpočetní technika. Nemrzelo vás tehdy, že mnohé z toho, co jste se učil, najednou přestávalo platit a namísto toho jste musel co nejrychleji zvládnout nové technologie?

Jsem přesvědčen, že principielně ta problematika zůstávala stejná. Stejné byly i procesy. Samozřejmě ale, že se v té době dramaticky měnila technologická základna. Do té doby jsme byli převážně orientováni na techniku sovětské provenience. Takže tato léta lze určitě charakterizovat jako změnu kurzu ve vyzbrojování Armády České republiky. Začalo se přecházet na modernější výpočetní techniku. Doslova dramaticky jsme se přeorientovávali na naši a především západní produkci. Přesto ale se sovětskou technikou zápasíme v mnoha oblastech do současné doby. Ten přechod je sice plynulý, ale poměrně pomalý. V žádném případě totiž není jednoduchý a vyžaduje spoustu finančních prostředků.

Říkáte, že ten proces je pomalý. Je to dáno tím, že armáda je již ze své podstaty poměrně konzervativní, anebo pořád ještě chybí dostatek finančních prostředků?

Nemyslím si, že by to bylo jen o penězích a o tom, zda jich je dostatek. Ty systémy mají samozřejmě také svoji životnost. Nemůžeme zavedený systém, který AČR stále ještě používá a který splňuje požadavky, jen tak zahodit.

Ale armáda asi musí být i trochu konzervativní, nemůže neustále dokola nakupovat, jako někteří občané, ty nejžhavější novinky, ale musí si pořizovat již ověřené věci…

Ano, určitě. Ono to souvisí i s problematikou digitalizace bojiště. Ideální stav by byl vytvořit tuto schopnost okamžitě. Ukazuje se ale, že tímto směrem musíme postupovat jen pozvolna. Digitalizace jako taková totiž musí odpovídat technickým prostředkům, nárokům na obsluhu a celkovým operačním požadavkům. Jde o to, jakým způsobem dokáže míra digitalizace uspokojit koncového bojovníka. Nemůžeme vytvářet digitální prostor bez ohledu na to, co nové bojové technologie umožňují a jakou operační techniku koncový uživatel dostává. Tohle všechno musí být v určité rovnováze.

Počátkem devadesátých let odstartovala digitalizace a my se odklonili od sovětských systémů. Byla to z čistě technického hlediska jednorázová revoluce, anebo je to permanentní proces významných změn, který pokračuje víc než čtvrt století?

Jedná se jednoznačně o pokračující proces. Devadesátá léta odstartovala změnu kurzu ve způsobu vyzbrojování AČR a odklon od sovětské techniky. Na začátku bylo nahrazení systémů velení a řízení sovětské výroby systémy od národních dodavatelů. Systém Osnova-Pole byl nahrazen systémem LETVIS (LETecký Vizuální Informační Systém). Informace do tohoto systému byla poskytována stávajícími radary doplněnými o speciální extraktory, které zabezpečují převod analogové informace na digitální. Systém LETVIS byl ve spolupráci s uživateli přepracován a upraven do konfigurace SEKTOR-VS, ve které je používán dodnes. Digitalizace pokračovala pořízením radiolokátorů FADR (Fixed Air Defence Radar) a v této oblasti bude zakončena pořízením radiolokátorů MADR (Mobile Air Defence Radar). Změny tohoto procesu ale zažíváme prakticky nepřetržitě. Tak jak nám roste digitální základna, stává se každé zařízení IT komponentem. To je ta zásadní změna. My měníme svůj charakter, z klasického analogového se stáváme postupně digitálním vojskem.

V současné době slavíme sté výročí českého spojovacího vojska. Vzniklo v ruských legiích o dva roky dříve než republika. V té době byl nejvyspělejší technikou telegraf a linkový telefon. Když se ohlédnete těch sto let dozadu, které období vidíte pro spojovací vojsko nejdůležitější, jakási jeho zlatá léta?

Nemohu se ohlédnout sto let dozadu, tolik mi zase není.

Ale určitě znáte historii spojovacího vojska.

To ano. Každá ta doba svým způsobem přináší něco nového. Ze svého úhlu pohledu a ze svých zkušeností považuji za nejdůležitější mezník ve stoleté historii spojovacího vojska digitalizaci – tedy 90. léta minulého století. Toto období bylo charakterizováno mohutným rozmachem a rozvojem všech komunikačních a informačních systémů. Vzpomenu např. digitalizaci stálé vojenské spojovací sítě – zavedení telefonů ALCATEL, nebo výstavbu přenosového systému TEMPO. U Vzdušných sil zmíním Automatizovaný informační systém (AIS) a síť DANESE a v té době byla zahájena i digitalizace polních systémů u Pozemních sil. Chcete-li tedy „zlatá léta spojovacího vojska“.

Spojař se asi, a to obzvlášť v poslední době, výrazně mění. Ještě nedávno jsme byli zvyklí na spojaře za radiostanicí a se sluchátky na hlavě, v současnosti má ale spíš podobu IT specialisty pracujícího se sítěmi a přenosem dat…

Určitě se mění. Je to dáno, jak jsem již zmínil, změnami technologií. V důsledku toho se mění i profil spojaře. Stává se skutečně čím dál více IT odborníkem. To ale neznamená, že bychom mohli zcela pominout jeho roli v oblasti komunikací. Trend dnešní doby sice je, že jsme více ovlivňování IT prostředím, které máme na monitorech a tu část komunikační máme tendenci přehlížet. Ale právě tam je obrovský kus práce na poli vytvoření transportních vrstev, transportních komunikací, které nepadají z nebe a nezabezpečují se automaticky. To, že tedy vidíme více IT specialisty, neznamená, že klasický spojař schopný poskytovat spojení a zajistit prostředí, aby IT systémy fungovaly, je na vyhynutí. Právě naopak, tato oblast je velice důležitá a má zásadní dopad na spojaře současnosti.

V prosinci loňského roku jste se stal ředitelem Agentury komunikačních a informačních systémů, jakými úkoly v současné době tato složka žije?

V současné době dochází k naplňování konceptu NATO FMN (Federated Mission Network), což je společná alianční idea na změnu způsobu poskytování IT služeb. Doposud jsme byli zvyklí se bavit na téma samostatných informačních systémů a k tomu vytvořených relativně samostatných politik. A to ať již z hlediska nakládání s utajovanými skutečnostmi, anebo z hlediska poskytování odpovědí na požadavky operační komunity. Tato politika jako taková se mění za pochodu. Vzniká univerzální katalog služeb na IT podporu, který budeme nabízet našim uživatelům. A to podle potřeby, podle operačního kontextu v daném čase a prostoru.

AKIS se v minulosti zapojila do zpracování Koncepce výstavby AČR. Jaké jsou vize rozvoje agentury, k jakým konkrétním změnám by v ní během nějakých deseti dvaceti let mělo dojít?

Našim hlavním cílem je pokračovat v digitalizaci. Zaměřit se na způsob poskytování IT podpory jednotlivým stupňům velení. Za poslední období jsme nasbírali poměrně dostatek zkušeností z taktické úrovně. A to když jsme se podíleli na CREVALu brigádního úkolového uskupení. V dalším období bychom se chtěli zaměřit na způsob poskytování IT podpory o dva stupně výše. Tedy pokud bych to měl říci obecně na vyšší stupně velení AČR.

Zmínil jste digitalizaci bojiště. Projekty pojednávající o vojákovi budoucnosti počítají s přenosy prostřednictvím kamer z bojiště do řídících center a jejich zpětné přenášení na displeje vojáků. Znamená to, že role spojařů v konfliktech budoucnosti ještě vzroste?

Jednoznačně. Když děláme prvotní analýzu konceptu FMN, docházíme k názoru, že bude nezbytné udělat transformaci způsobu poskytování služeb, a to nejen, jak jsem již zmínil, formou katalogu, který by byl srozumitelný pro operační komunitu, ale bude se jednat i o vytvoření nových struktur. Tedy nového personálu, který bude připraven nově identifikované role plnit. To samozřejmě souvisí s požadavky na tzv. IT specialistu či spojaře. Jednou z oblastí, která s touto problematikou bezprostředně souvisí, je otázka bezpečnosti. Stavět v současné době informační systémy a rozvoj IT problematiky nelze bez zohlednění bezpečnosti. Ta se jako taková stává ústředním tématem i pro spojaře.

Kybernetickou obranu bude mít na starosti Vojenské zpravodajství. Jaká bude v tomto směru role vašeho centra CIRC. Počítáte s tím, že budete v této oblasti se zpravodajci úzce spolupracovat?

Tuto problematiku bych doporučil odložit na náš další rozhovor. Dopady identifikace páté operační domény Varšavským summitem v loňském roce se v současné době aktivně diskutují a jednotlivé role mezi složkami Ministerstva obrany se postupně definují.

Bude i nadále vaše agentura zodpovídat za kybernetickou bezpečnost resortu?

Agentura jako taková zodpovídá za problematiku centra CIRC. Což je samozřejmě součást balíčku kybernetické obrany. My zajišťujeme počítačovou bezpečnost a ochranu informačních systémů řekněme na nižších úrovních. Oblast kybernetické obrany má podstatně širší záběr. To ale neznamená, že bychom se na plnění těchto úkolů svým centrem CIRC nepodíleli.

Musíte řešit řádově desetitisíce bezpečnostních událostí ročně. Dá se vůbec v tak velkém množství zorientovat a odlišit ty takříkajíc běžné, provozní, od těch skutečně vážných?

V každém případě větší množství dat rozhodně neznamená, že bychom měli větší přehled. A také že ta data nám umožní se lépe zorientovat a lépe vyhodnotit případné hrozby. Velkou roli v tomto případě sehrává analytická činnost. Schopnost skutečně kvalitní analýzy závisí na technologiích a zkušených pracovnících. Bavíme se tedy nejen o investicích do technologií, ale i do personálu. Jde o to, jak takto kvalitně připravený personál udržet a průběžně obnovovat.

Zmínil jste, že NATO přijalo kybernetický prostor jako pátou doménu pro vedení operací. V současné době vnímáme kybernetickou hrozbu spíš jako ohrožení civilních struktur našeho života. Bojíme se, že nám přestanou fungovat bankovní účty, nastane blackout elektřiny atd. Předpokládáte, že v budoucnu budete v této sféře svádět, dalo by se říci, i vojenské operace?

Vojenské systémy, které naše agentura provozuje, jsou již nyní dvojího charakteru. Jedná se o neutajované a utajované systémy. Mezi utajované systémy patří především operační systémy pozemních a vzdušných sil, které jsou certifikované a akreditované. Slouží právě pro IT podporu štábů na taktické úrovni. Něco podobného tedy pro nás nepředstavuje nějaké novum. Zároveň bych rád připomenul, že o oblast kybernetické obrany se Aliance zajímá zhruba již od roku 2000. To, že se kyberprostor stal pátou operační doménou je jen vyvrcholení dlouhodobého procesu. Znamená to, že se něco děje, a že kyberprostor nabývá na takové důležitosti, že byl uznán jako samostatná operační doména. To, že u nás vznikl zákon o kybernetické bezpečnosti, pro nás tedy nepředstavuje nějakou razantní změnu ve způsobu vnímání bezpečnosti kybernetického prostoru. Aliance již dávno předtím postavila před AČR jednoznačné cíle, jejich úkolem je připravit všechny sféry zabezpečení, a to včetně kybernetického prostoru. Zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti) rozšířil tento úhel pohledu, na tzv. významné informační systémy, které nakládají s neutajovanými informacemi. Ale právě u bojových systémů musela být otázka bezpečnosti podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti vždy dodržena.

To se týkalo i našich jednotek v zahraničních operacích…

V zahraničních operacích používáme náš operační systém, který splňuje naši legislativu v podobě zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.

Dovedete si představit situaci, že v důsledku kyberkonfliktu by mohlo dojít k úplnému zablokování štábních informačních sítí? Je vůbec naše armáda schopna v takovém případě se vrátit ke způsobu velení a štábní práci, jaká tady byla před dvaceti třiceti lety?

To je složitá otázka. Jakmile jednou vznikne závislost na IT technologii, těžko se odbourává. Přináší totiž určité pohodlí a poskytuje jisté služby. Přitom samozřejmě pocit závislosti na těchto technologiích určitě roste. Zda bychom se s tím dokázali vypořádat, není asi otázka na spojaře, ale spíš na koncové uživatele. Určitě by ale bylo dobré, kdybychom i my tyto alternativní scénáře procvičovali a budovali. Je to ale především o identifikaci určitých rizik v té operační části koncových uživatelů, zda právě oni toto budou pro svoji potřebu požadovat. V takovém případě by bylo nezbytné vytvořit dva paralelní světy, které by umožňovaly regresi a přechod na původní systém plánování a původní způsob vedení bojové činnosti.

Jak jsou na tom v tomto směru ostatní armády, připravují se i na tuto variantu?

Opět opakuji, že to není otázka bezprostředně pro spojaře. V každém případě je to ale na zamyšlení. Samozřejmě, že může nastat situace, kdy IT část bude nějakým způsobem ovlivněna. Případně po určitou dobu může nastat blackout. To samozřejmě nelze vyloučit. Do jaké míry to bude v daném okamžiku kritické pro splnění úkolu mise, je ale otázka. Možná, že tento blackout ani nezaregistrujeme. S tím bezprostředně souvisí možnost napadení systémů. Někdo do něj vloží jiný typ informace. A právě to je ta kyberhrozba. Tady rozhodně nejde o nějaké vypnutí systémů, ale spíš by se mohlo jednat o manipulaci s informacemi v něm. A samozřejmě také jejich získání. To jsou určitě oblasti, kterým je potřeba se věnovat.

Mnohdy dochází k určitým bezpečnostním incidentům v důsledku toho, že si lidé přendávají služební SIM karty do podstatně výkonnějších soukromých telefonů. Nezaostává armáda tak trochu v tomto směru, vždyť dneska mají chytré telefony již i malé děti?

Především je potřeba respektovat bezpečnostní prostředí, které je pro resort obrany určitým specifikem. Zaměstnanci resortu obrany nakládají s informacemi, které jsou velmi citlivé. Mnohdy přitom nejsme schopni dohlédnout na případné dopady. I fotky pořízené na pracovišti, případně uložené SMS mohou obsahovat jistá rizika. Přitom nebezpečí roste každým dnem. A právě z tohoto důvodu je zde snaha nějakým způsobem to prostředí z hlediska bezpečnosti zarámovat a stanovit mu určitá pravidla. Pokud někdo dostane služební mobil, je zcela logické, že by v něm měl mít vloženou služební SIM kartu. Musí to prostě odpovídat prostředí, ve kterém se zaměstnanec nachází. Bezpečnost jako taková bude mít vždy své dopady na komfort. Na jednu stranu je zde poptávka po tom, abychom se měli co nejbezpečněji, a to včetně našich dětí. Zároveň je tady ale i určitá neochota se podřídit požadavkům na zajištění bezpečného prostředí. Podepsat se pod tento aktivní způsob ochrany a přijmout spoluodpovědnost. Podle mého názoru nám nic jiného nezbude než tyto požadavky přijmout a bezpečnostní opatření spolunaplňovat. To by se mělo přece týkat všech zaměstnanců resortu, bez výhrad.


A fakta

Brigádní generál František Ridzák se narodil 14. října 1966 v Čeladné. Vojenskou kariéru zahájil po absolvování Vysoké vojenské technické školy v Liptovském Mikuláši jako velitel radiotechnické čety v Plzni. Následně vykonával funkce zástupce velitele radiotechnického (RT) praporu a náčelníka úseku logistiky RT brigády v Brně. V roce 1999 se stal starším důstojníkem při našem zastoupení v mezinárodních štábech NATO a ZEU v Bruselu. Po návratu do České republiky pracoval na sekci KIS MO jako zástupce později Vod OTS VŘ – ZŘO. V roce 2011 se stal velitelem 34. základny Komunikačních a informačních systémů v Praze Ruzyni. Po třech letech převzal funkci zástupce ředitele AKIS a v prosinci loňského roku se stal ředitelem. V letech 2009 až 2011 absolvoval v Paříži Collége Interarmées de Defense (kurz Generálního štábu).

Hodnoťte a doporučte:


Fotogalerie
  • Ředitel AKIS brig. gen. František Ridzák Ředitel AKIS brig. gen. František Ridzák Ředitel AKIS brig. gen. František…
  • Ministr obrany Martin Stropnický gratuluje generálovi Františku Ridzákovi ke jmenování do generálské hodnosti Ministr obrany Martin Stropnický gratuluje generálovi Františku Ridzákovi ke jmenování do generálské hodnosti Ministr obrany Martin Stropnický…

Autor: Vladimír Marek