Národ bez minulosti nemá budoucnost, upozorňují pétépáci

Autor: Jana Deckerová

V pátek 15. ledna se v kasárnách Jiřího z Poděbrad v Českých Budějovicích uskutečnil slavnostní křest knihy Černí baroni od Černé věže. Obsahuje třináct rozhovorů s bývalými příslušníky pomocných technických praporů – vojenských táborů nucených prací, kteří se ve svých vzpomínkách vracejí nejen do vojenských let, kdy sloužili vlasti s krumpáčem a lopatou, ale vzpomínají na život v socialismu i na období po listopadu 1989, kdy zakládali Svaz PTP-VTPN.

Národ bez minulosti nemá budoucnost, upozorňují pétépáci

V rozhovorech pamětníci vysvětlují důvody, proč se do útvarů pomocných technických praporů – vojenských táborů nucených praporů, které byly roztroušeny po celém Československu, vůbec dostali. Mnoho z nich odešlo sloužit s krumpáčem a lopatou nebo se sbíječkou jen proto, že jejich rodiče byli živnostníci nebo vlastnili hospodářství a bránili se vstupu do JZD. Zajímavý je i příběh dalšího z nich, jenž pocházel ze smíšené českoněmecké rodiny a bojoval ve wehrmachtu, další třeba studoval na kněze.

„Kniha obsahuje smutné, veselé a mnohdy až neuvěřitelné příhody, které během stále prodlužované vojenské služby prožili,“ říká autor knihy Radek Gális a dodává, že málokdo z nich odsloužil povinné dva roky, většina jich byla na vojně tři i více let. „Je nutné si uvědomit, že všem těmto pamětníkům je dnes kolem devadesáti let. Už teď je pro zaznamenání jejich osudů pozdě, mnozí tento svět kvůli svému věku už opustili. Proto jsem rád, že se mi podařilo v knize zaznamenat autentické příběhy třinácti skvělých lidí, které komunistický režim nikdy nezlomil, a i když oni i jejich rodiny v minulém režimu byli označováni jako nespolehliví, zachovali si rovnou páteř a čistý štít,“ upozornil Radek Gális.

Kniha je určena pro mladou generaci

Kniha je o to cennější v době, kdy Svaz PTP-VTNP v roce 2017 ukončil svou činnost z důvodu vysokého věku a zdravotního stavu stále klesajícího počtu členů. Ve svých vzpomínkách se třináct „černých baronů“ vrací do roku 1953, kdy zemřel Stalin a Gottwald, a kdy u nás proběhla měnová reforma. Ta jim znehodnotila našetřené úspory, takže si za léta fyzické dřiny na vojně vydělali tak na šaty nebo polobotky.

„Být pétépákem jsme brali jako čest, že nepatříme k posluhovačům režimu,“ říká Jiří Pešek, který se mezi černé barony dostal díky vykonstruovanému obvinění, že pomáhal svou sestru převést přes hranice. Zvláštní na tom bylo, že byl jedináčkem. Jeho rodina však byla nařčena z nepřátelství k socialismu a on sám odmítl členství ve svazu mládeže. „Našim příběhům možná ti mladí ani nebudou věřit, že se něco takového mohlo stát. Pro nás je ale důležité, aby se naše svědectví dostalo mezi mladé lidi. Na některá období našich dějin se začíná pomalu zapomínat, a to je špatně. Měli bychom si uvědomit, že národ bez minulosti nemá budoucnost,“ dodává Jiří Pešek.

O svém životě v knize „Černí baroni od Černé věže“ vyprávějí Stanislav Češka, Jan Decker, Petr Frank, Mons. Václav Kulhánek, Julius Lukeš, Jiří Pešek, Miroslav Petrášek, P. Hugo Josef Pitel, Bohumil Šabatka, Karel Šulčík, Václav Šulista, František Walisch a Jiří Werner. Kniha je doplněna o medailon Ivana Mánka, který zemřel před pěti lety, a jeho vzpomínky stačili zachytit spolupracovníci Ústavu pro studium totalitních režimů.