Kolik vzletů, tolik přistání. To je pro letadla ten nejlepší výsledek

Autor: Pavel Lang

Mezi premiérou a derniérou turbovrtulového transportního letounu Antonov An-26 v československém, a posléze českém, vojenském letectvu uběhlo devětadvacet roků. První „Anduly“ trupových čísel 2408 a 2409 přistály u tehdejšího mošnovského dopravního výsadkového leteckého pluku v říjnu 1982, poslední dvě „Anduly“ trupových čísel 2408 a 2507 ukončily provoz na kbelské základně dopravního letectva 28. dubna 2011.

Rozloučení s letounem An-26 si nenechali ujít bývalí i současní příslušníci létajícího a technického personálu, kteří měli tu čest s „Andulou“ sloužit. Nejprve se sešli na slavnostním nástupu u příležitosti posledního letu „šestadvacítky“. 

Krátce po čtrnácté hodině zahájily oficiální část derniéry symbolické průlety. Při prvním vedl skupinu major Miroslav Kail s letounem An-26, při druhém byl již vystřídán strojem CASA C-295M s majorem Milošem Dominem v kokpitu. Efektní letové vystoupení je zakončili seskokem čtyři profesionálové ze skupiny záchranné a výsadkové přípravy.

„Letoun Antonov An-26 neměl ambice překonávat rychlostní a výškové rekordy, ale především dobře sloužit. To se mu bezezbytku povedlo. Vždyť bezpečně přepravil několik generací vojáků a stovky tun materiálu,“ uvedl vedoucí delegace Ministerstva obrany a Generálního štábu Armády ČR náměstek ministra obrany pro ekonomiku Libor Karásek. Zástupce velitele společných sil – velitel vzdušných sil AČR brigádní generál Jiří Verner konstatoval, že letouny An-26 nalétaly v našem vojenském letectvu více než 32 tisíc letových hodin, ale pro něho osobně je nejdůležitější takzvaná závěrečná remíza. „Kolik vzletů, tolik přistání. To je jednoznačné vítězství šestadvacítek.“ Za velice důležité při provozování An-26 považuje ředitel sekce rozvoje druhů sil – operační sekce MO brigádní generál Bohuslav Dvořák nasazení v zahraničních misích. „Především ve prospěch sil KFOR odvedli naši vojenští letci obrovský kus práce a prokázali svoji profesní připravenost,“ řekl generál Dvořák.

V této souvislosti je třeba dodat, že do tehdejší ČSSR byla v letech 1982 až 1983 postupně dodána šestice letounů An-26 a v červnu 1998 se flotila „Andul“ rozrostla ještě o jeden stroj (An-26B-100 trup. č. 4201). „Šestadvacítky“ byly do tehdejšího československého vojenského letectva zavedeny jako náhrada dosluhujících strojů Iljušin Il-14T a jako doplnění přepravní kapacity dvou letounů An-12. Vzdušnými silami AČR byly používány především k letecké přepravě nákladů a osob na krátkých a středních tratích. Kromě těchto standardních úkolů však plnily i některá zvláštní zadání. Například v osmdesátých letech minulého století cvičně vzlétaly a přistávaly na dálnici Praha – Brno.