Armáda » Informační servis » Zpravodajství » Armáda na prvním místě, až do posledního dne

Armáda na prvním místě, až do posledního dne

13.3.2017 • Armádní generál Josef Bečvář v rozhovoru pro A-report: Při modernizaci naší armády nejsme na dostizích, všechny projekty se musí poctivě odpracovat.

Náčelník Generálního štábu armádní generál Josef Bečvář je více než rok a půl ve funkci. A právě u příležitosti tohoto jakéhosi poločasu jsme se rozhodli ho požádat o následující rozhovor.

Jste více než rok a půl ve funkci. Máte za sebou tedy určitý poločas. Jak ho hodnotíte?

Nechtěl bych hovořit o nějakém poločasu. Spíš je za mnou první ucelený rok, v němž jsme zahájili realizaci Koncepce výstavby AČR. Vláda ji schválila v prosinci 2015, takže v roce 2016 jsme startovali klíčové procesy, které směřují k její realizaci. Věděli jsme dopředu, jaký to bude rok, že si toto období budeme muset odpracovat v legislativě, její implementaci a v přípravě na všechny ty velké projekty, které budou postupně následovat. Teď nemyslím jenom modernizaci a vyzbrojování, ale i personální záležitosti, připravované změny v systému velení a řízení, zlepšení stavu logistické podpory či nemovité infrastruktury. Ono to možná v médiích někdy vypadá trochu nervózně, že se stále ještě nic nenakupuje, ale není to tak. Nejsme ve skluzu.

Vezměme to i z druhého konce, od financí. V roce 2014 jsme se dotkli dna s rozpočtem pouhých 42 mld. Kč. Pro rok 2015 bylo v rozpočtu resortu MO 43,8 mld. Kč a v roce 2016 47,8 mld. Kč. Letos se rozpočet ve výši 52,5 mld. prakticky rovná částce, s níž jsme hospodařili v roce 2009. Dosavadní nárůst tak šel především na sanaci podfinancování v minulém období. Reálné kapacity k větším investicím budou až v dalších letech.

Co všechno se vám za tu dobu z vašich předsevzetí podařilo realizovat a na co se naopak budete muset více zaměřit?

Vždy mám největší radost z toho, že se nám daří plnit naše mezinárodní závazky – ve strukturách, hotovostních silách a především v zahraničních misích. Dokázali jsme dobře vybrat, připravit a následně vyslat vojáky do operací, ať to byl Afghánistán, Mali, Sinaj, Irák či další místa. Za celý uplynulý rok jsme z misí dostávali jen pozitivní zprávy. Musím to zaklepat, ale věřím, že tak tomu bude i nadále a že tam nedojde k nějakému závažnému incidentu. Pokud se týká věcí, které jsme realizovali na našem území, tak největší radost mám z náboru. To je jednoznačné. Došlo k obrovskému posunu v oblasti naplněnosti. Samozřejmě i nadále ještě máme útvary, kde se nám ne úplně daří řešit personální situaci. Třetí oblastí je pak aktivní záloha. Tu se nám po x letech konečně podařilo rozhýbat směrem dopředu. Mám radost i z toho, že jsme si dokázali odpovědět na otázky spojené s velkými akvizičními projekty a posunuli se v nich kupředu.

Armády České republiky se v poslední době dotýkají výrazné legislativní změny. Co všechno jí tyto procesy přináší, posouvá ji to někam?

Samozřejmě. Jinak bychom tyto procesy nenavrhovali. K prvnímu červenci loňského roku nabyla účinnosti novelizovaná branná legislativa, celý resort z toho hned bezprostředně profitoval. Mohli jsme použít jiný způsob výběru osob do armády a zálohy, mohli jsme vydat nové vyhlášky, zpracovat jinou tvorbu struktury jednotek aktivní zálohy atd. Nová legislativa nás rozhodně dostává dál v budování schopností a kapacit zejména pro krizové stavy.

Spolupracovali jste na branné legislativě, máte za sebou přípravu koncepcí, byl to pro vás náročný proces?

Určitě to bylo náročné, ale ten proces nekončí. Jsou před námi další úkoly zejména při naplňování schválené koncepce. A teď to nemyslím osobně. Je to náročné pro velení armády, pro celý Generální štáb. Každý voják ze své podstaty chce pracovat s technikou, rád se pohybuje v akčním prostředí, kde se něco děje. Generální štáb je ale srdce armády a zde převládají „papíry“. Jsou to ovšem zcela zásadní úkoly, které se musí odpracovat. Při této příležitosti bych chtěl poděkovat všem příslušníkům AČR, podílejícím se na tomto úsilí. Právě oni totiž vytváří motor, který pohání armádu směrem k novým vizím.

Nedávno zazněla informace, že právě v papírech jste až příliš utopení, že vám zaberou až příliš mnoho času…

My s tím ale musíme počítat. Žádný generál na světě neběhá s puškou po výcvikovém prostoru. Naším úkolem je práce na operační či strategické úrovni a na ní už se bez administrativy a koncepční práce neobejdeme. Tak je tomu ve všech armádách na světě.

V souvislosti s připravovaným zvýšením počtu vojáků naší armády se hovoří o vybudování nové brigády. Jaký charakter by měla mít, bude lehká, těžká, anebo třeba speciální?

Nerad bych hovořil o brigádě, to je zatím předčasné. Jsem rád, že při práci na obranné strategii budeme zmiňovat navýšení počtů příslušníků armády, respektive resortu Ministerstva obrany. Pravdou je totiž to, že na počet ekonomicky činného obyvatelstva máme v současné době nejmenší armádu v NATO. Za námi je již jen Lucembursko. Lépe jsou na tom i naši bezprostřední sousedé. Jsem tedy rád, že se velmi intenzivně a reálně uvažuje o tom, že Armáda České republiky musí být početnější. Pokud bude v bezpečnostní strategii uvedeno navýšení o pět tisíc vojáků, budu spokojen. Je ale otázka, jak těch pět tisíc osob bude dále rozčleněno. Všichni se musíme v naprostém klidu, bez jakýchkoli emocí vrátit do roku 2008, 2009, kdy docházelo k restrikcím. Kdy byly tabulky a útvary rušeny a volná místa nebyla obsazována. Ze všeho nedříve se tedy budeme postupně vracet do normálních organizačních struktur. V první řadě bude nutné posílit úlohu pozemního vojska, to je nesporné, ale teď bych nechtěl mluvit o tom, kolik praporů vznikne. Je potřeba pamatovat i na velitelské struktury, na vzdušné síly a jednotky, které stojí mimo AČR. V širším kontextu bude potřeba posílit i Vojenské zpravodajství, Hradní stráž a možná i Vojenskou policii.

Hovoří se o tom, že dislokace našich jednotek není úplně ideální. Máte nějakou představu o tom, kde z teritoriálního hlediska by republika potřebovala nejvíce posílit?

Dislokační rozmístění by skutečně mělo být rovnoměrné, ať již se jedná o Čechy či Moravu a Slezsko. Dnes jsme více soustředěni ve východní části republiky. Bohužel nám z některých oblastí severních a západních Čech zcela zmizeli vojáci. S dislokací toho už ale moc neuděláme. Mnohá letiště a posádky byly bohužel opuštěny. Tyto procesy byly v některých případech pod tlakem příliš rychlé a ne plně provázané s plány územní obrany a operačními plány. Za mého působení se podařilo zahájit proces návratu armády do posádky Rakovník. A tomu jsem rád. Postupně tam provádíme revitalizaci objektů a pevně věřím, že to bude posádka, do níž bude v nadcházejících letech umístěn útvar praporního typu. Je zde také muniční sklad Květná, který rovněž armáda jednoznačně potřebuje z hlediska doplňování zásob munice. Až tedy dojde k vyskladnění materiálu, jež tam je nyní uložen v souvislosti s explozemi ve Vrběticích, armáda jej využije. Kromě toho jsme se vrátili ještě do dvou menších objektů na Moravě.

Krátce po nástupu do funkce jste vyjádřil přesvědčení, že se nám podaří do roku 2025 získat pět tisíc aktivních záložníků. Jste stále ještě takový optimista?

Stále jsem o tom přesvědčen. V loňském roce jsme se i v souvislosti s již zmíněnou novelizací branné legislativy posunuli k tomuto cíli asi o dvě stě záložníků. V současné době máme bezmála tisíc pět set vojáků aktivní zálohy. Ve Vyškově právě běží další výcvik těchto uchazečů. Věřím tomu, že ani do budoucna je nebudeme počítat na jednotlivce a že se ke zmíněnému číslu postupně dostaneme. Ten plán je zcela reálný a těší mne i zájem veřejnosti.

Větší akcent na aktivní zálohu představoval jednu z prvních vašich myšlenek po nástupu do funkce. Proč právě aktivní záloha, proč se na ni tolik orientujete? Vidíte ji jako nejvhodnější možnost pro rozvinutí armády v případě nějaké krizové situace?

Já bych v tomto kontextu rád trochu poopravil pohled, který vznikl v důsledku výrazné mediální kampaně související se změnami v aktivní záloze a snahou přitáhnout k tomuto tématu zájem veřejnosti. Mým cílem je vyvážený rozvoj celých našich ozbrojených sil. Zpět ale k aktivní záloze. Je pravdou, že se na ni v posledních letech hodně zapomínalo a bezesporu je to jedna ze součástí armády, která významným způsobem může pomoci při krizových situacích. V případě rozhodnutí vlády jí lze posílit naše jednotky. Může být nasazena jak na území, tak nově i mimo území České republiky. Budujeme dva typy jednotek aktivní zálohy. Jedny jsou při krajských vojenských velitelstvích. Ty jsou předurčeny k pomoci při krizových situacích, které nastávají v daném kraji. Mohou například doplnit Policii České republiky a Integrovaný záchranný systém. Na druhé straně máme jednotky, které vznikají u bojových útvarů. Jejich smyslem je v případě potřeby převzít část úkolů a ulehčit tím operační tempo profesionální části armády, které je dnes poměrně vysoké. Takže já v posilování aktivní zálohy vidím obrovský význam. Máme-li nyní tisíc pět set aktivních záložníků, a když se nám v letošním roce podaří doplnit tento počet o dalších tři sta, blížili bychom se již ke dvěma tisícům. To rozhodně není zanedbatelné číslo.

I přes jisté úpravy požadavků na zdravotní a fyzickou kondici záložníků prý tři ze čtyř zájemců neuspějí. Největším problémem jsou pro ně psychotesty. Nemělo by i v této oblasti dojít k jistým změnám?

Nová zdravotní vyhláška platí od listopadu loňského roku, je tedy předčasné posuzovat, jaký přinese efekt. Nicméně v případě požadavků na psychickou způsobilost uchazečů nechceme ustupovat. Zde je náročnost oprávněná. Smyslem nové zdravotní vyhlášky je reagovat na současný zdravotní stav populace a řešit záležitosti, které jsme před lety nejspíš ani nebyli schopni diagnostikovat. Nechceme zbytečně zavírat dveře do armády především nedostatkovým specialistům. V současné době dokážeme jednoznačně říci, která tabulka v organizační struktuře armády snese případnou nižší zdravotní klasifikaci. Asi mi všichni dají za pravdu, že odborník například v IT oblasti, v jehož činnosti převládají kancelářské úkony, může mít jistou zdravotní úlevu. Naopak výsadkář bude muset zůstat ve stoprocentní kondici.

Jestli tomu dobře rozumím, tak rozsah zdravotních problémů rekrutů je způsoben i tím, že medicína se za ta léta někam posunula a je schopna diagnostikovat mnohem širší spektrum případných zdravotních nedostatků…

Bezesporu. Dokonce i sám na sobě vidím, jakým způsobem jsem byl vyšetřen, když jsem před několika desetiletími vstupoval do armády a jak se zdravotní diagnostika mezi tím posunula dopředu. Právě díky ní jsou lékaři schopni jít do mnohem větších detailů, ale i lépe řešit léčbu v řadě nemocí.

Určité problémy jsou s naplněností jednotek aktivní zálohy, které jsou nově budovány u stávajících útvarů. Zatímco v některých krajích je zájem poměrně velký, jinde se zatím nedaří naplnit potřebné stavy. Neuvažuje o tom, řešit to nějakou cílenou lokální reklamní kampaní?

Tato situace není nová a dlouhodobě ji mapujeme. Snažíme se vytvářet podmínky pro to, aby se zájem podařilo usměrnit. Vždy ale budou existovat na první pohled atraktivnější a méně atraktivní jednotky. Naším úkolem je vysvětlit zájemcům, proč je i služba v těch druhých potřeba a ukázat jim její zajímavé stránky.

Stejný problém nás trápí i u profesionální armády. Obecně je nyní armáda naplněna na osmdesát procent. Ale některé jednotky této úrovně stále nedosahují. V současné době se zaměřujeme především na tři. Jedná se doplnění stavu dělostřeleckého pluku v Jincích, dále to jsou Strakonice a výstavba logistického praporu v Lipníku nad Bečvou. Nejedná se o posádky na konci světa. Strakonice jsou okresní město, Jince jsou kousek od Příbrami a také od Prahy. Lipník spadá do olomoucké aglomerace. Jsem tedy přesvědčen, že najdeme způsob, jak je posílit a zatraktivnit. Máme v úmyslu zde vytvořit určitý nadstandard v sociálním zázemí. Například vybudovat moderní sportoviště a další zařízení, aby se v nich voják cítil skutečně dobře.

Je možné v těchto případech i diferencovat v náborových příspěvcích, případně organizovat větší reklamní kampaně?

Náborové příspěvky jsou diferencovány dle profesí, ale finance nejsou jediná cesta. Je to i zintenzivnění kampaně, o kterém hovoříte. V těchto zájmových oblastech o náboru musíme samozřejmě více hovořit, aby se informace dostala k případným zájemcům.

Akviziční procesy nejsou na základě současné legislativy právě jednoduché. Mnohé nákupy se začínají prodlužovat. Nemáte obavy z toho, že mezitím skončí poměrně výrazný hospodářský růst a výdaje na obranu se začnou opět omezovat?

Jsem přesvědčen o tom, že výdaje na obranu se nebudou zmenšovat. V kontextu současného vývoje bezpečnostního prostředí ve světě naopak musíme udělat vše pro to, aby rostly. Jak personální, tak technická podfinancovanost resortu je dnes obrovská. O personální situaci jsme již hovořili. Ve výzbroji je situace obdobná. Stále ještě používáme v mnoha případech starou sovětskou techniku, kterou musíme bez diskuze vyměnit. U útvarů máme například houfnici nebo bojové vozidlo pěchoty, se kterými cvičila naše armáda v roce 1980. To jsou jen příklady techniky staré i více než 35 let, která již zkrátka technologicky nevyhovuje dnešním požadavkům.

Akviziční projekty jsou ale vždy složité. Když jsem nastupoval do této funkce, byl jsem si jednoznačně vědom toho, že roky 2015 až 2017 budou velmi komplikované a administrativně nejspíš „nezáživné“, ale projekty se prostě musí nejdříve odpracovat. Je potřeba veškerou techniku vyspecifikovat a odladit jednotlivé požadavky. Uvědomit si vzájemné souvislosti. Jednotlivé zbraňové systémy nám musí být schopné navzájem komunikovat, spolupracovat například se systémem průzkumu, sledování, obrany, musí nám fungovat logistika atd. To všechno musí do sebe zapadat. Myslet si, že pořídíme vrtulník, dělo či BVP za půl roku, je mimo realitu. Ze všeho nejdříve musí být definován požadavek a nastavena harmonizace ve všech vzájemně propojených oblastech. Spolu se sekcí vyzbrojování a akvizic pak analyzujeme, co trh nabízí a na základě toho přijmeme finální závěry.

Samotný akviziční proces je věcí sekce vyzbrojování a akvizic, která řeší, jakým způsobem proběhne výběrové řízení. Myslet si, že celý tento proces přeskočíme a hned přivezeme nové dělo, bojové vozidlo pěchoty či vrtulník nebo další techniku, je naprosto nereálné. I kdyby něco podobného bylo možné, nejsem si jist, zda by to bylo ku prospěchu věci. Posléze bychom pravděpodobně zjistili, v čem všem nám to nevyhovuje. Následná řešení jsou pak vždy nesmírně komplikovaná a především drahá. Nehledě na to, že jak jsem již zmínil, skutečný progres spojený s navýšením finančních prostředků budeme zaznamenávat až v letošním roce a v letech následujících. Nemyslím si tedy, že bychom si měli vyčítat, že jsme vloni nerealizovali velký nákup. Uskutečnili jsme řadu nákupů, na které jsme měli finanční prostředky a které byly připraveny.

Rolí armády z hlediska akvizičních procesů je definovat požadavky, tam je to podle vašeho názoru všechno v pořádku, probíhá to operativně a relativně rychle…

Mně to někdy připadá, jako kdybychom byli ve vleku médií na dostizích. Ale tak to není a všechno chce svůj čas. Když budeme hovořit o houfnici, tak to není zbraň pouze pro Jince. Bude sloužit celé armádě. Musí proto splňovat řadu dalších schopností a parametrů, protože může být vyčleněna například i do alianční sestavy. Musí být tedy schopná se integrovat do systémů velení a řízení a systému koordinace palby a k tomu musí být vybavena odpovídajícími spojovacími prostředky. Musí být schopná přepravy, chráněna atd. Nemůžeme si tedy koupit dělo a pak zjistit, že ho nemáme jak přepravit a použít. Proto jsou specifikace skutečně tak náročné.

Protože souvisí s mnoha dalšími faktory…

Přesně tak. A takhle bychom mohli hovořit o vrtulníku a dalších velkých projektech.

Vojáci 4. brigády rychlého nasazení si stěžují na to, že jsou odměňováni stejně, jako příslušníci nebojových útvarů. Neuvažuje se do budoucna o příplatku za službu v takových těch prvosledových jednotkách?

V současné době je podle mého názoru každý voják transparentně odměňován. Vše je jednoznačně stanovené a prokazatelné. Zaniklo množství různých příspěvků, které byly v mnoha případech i značně diskutabilní. Nedovedu si představit, jak bychom dnes rozlišovali bojové a nebojové jednotky. Bojová jednotka nikdy neodjede do mise sama. Musíme ji doplnit o podpůrnou a zabezpečovací jednotku, z níž se právě v tomto okamžiku stane také bojová jednotka. Musí být tedy obě stejně vycvičeny a připraveny bez ohledu na to, zda se bude jednat o spojaře, zdravotníky, logistiku či Vojenskou policii. Proto o žádné další diferenciaci nyní neuvažujeme. Každý voják má nadto možnost být svým velitelem odměněn na základě každoročního hodnocení či mimořádnou kázeňskou odměnou. Vnímáme pochopitelně, že některé jednotky plní velmi náročné a nadstandardní úkoly, ale cestou dělení na „bojové a nebojové“ jednotky zatím nechceme jít.

NATO přijalo kybernetický prostor jako pátou doménu pro vedení operací. Existuje vůbec reálná představa, jak by konflikt v tomto prostoru probíhal?

Začnu tím, že tato působnost, podle připravované legislativy, která se v Poslanecké sněmovně diskutuje, půjde k Vojenskému zpravodajství.

Takže se vás tedy nebude týkat…

Ne, naopak, určitě se nás to týká. Kybernetická doména se principiálně neliší od ostatních oblastí. Předpokládáme, že v letech 2018 až 2019 dojde k reorganizaci systému velení a řízení a musí být naprosto jasno, jakým způsobem bude v rámci struktur Armády České republiky rozpracována.

Jedná se o procesy, místa velení i technologickou podporu prostupující od strategické úrovně až po úroveň taktickou. V současné době máme pouze pracoviště CIRC v Brně. Jeho úkolem je identifikace bezpečnostních hrozeb a incidentů, jejich monitorování a analýza. Je de facto „hlídacím psem“ našich komunikačních kanálů. To je ale pouze ta pasivní stránka. Armáda musí chránit své komunikační a datové systémy komplexně. To platí jak v mírových podmínkách, tak především během nasazení. Dnes máme dvě základní úkolová uskupení postavená na 4. brigádě rychlého nasazení a 7. mechanizované brigádě. I tyto prvky musí mít zapracovány komponenty, které budou aktivní při realizaci kybernetické bezpečnosti.

Do zhruba dvou let chceme nastavit prvky kybernetické domény na jednotlivých úrovních velení a řízení a do pěti let v nich vybudovat reálné schopnosti.

V souvislosti s kybernetickým prostorem se hovoří především o defenzivních úkolech, připravují se ale i ty ofenzívní?

Určitě mi dáte za pravdu, že je dobré začít s tou defenzivní oblastí. Jiná otázka je, jakým způsobem se dostaneme k ofenzivním činnostem – ke kinetické části obrany. Jednou k tomu nejspíš dospějeme, ale bude to záležitostí až další etapy.

V letošním roce se dostanete do důchodového věku.

Raději řekněte, že mi končí závazek, protože na důchod se určitě necítím.

Dobře, tak letos vám končí závazek, ministr obrany vám udělil výjimku a závazek vám o rok prodloužil. Budete na základě toho nějak upravovat plány, co všechno byste ještě ve funkci náčelníka Generálního štábu chtěl stihnout?

Na to, zda budu či nebudu odcházet, jsem nikdy nemyslel. Snažil jsem se vždy pracovat naplno. Do posledního dne proto bude armáda u mne na prvním místě. Vůbec si nepřipouštím myšlenku, že bych něco vypustil. Řekl si, jsem tady poslední rok, tak od toho ustoupím. To po tolika letech, co jsem v armádě, ani nejde.

Pomalu se asi začne hledat váš nástupce. Máte nějaký osobní tip, někoho, koho byste doporučil? Budete se podílet na tomto procesu?

Náčelník Generálního štábu se na tom procesu vždy podílí, zatím bych ale nepředbíhal. Nadto resortní návrh musí projít vládou a finální slovo má pochopitelně prezident republiky. Víc je předčasné to nyní komentovat.

Je něco, co byste chtěl vzkázat vojákům?

Chtěl bych jim všem poděkovat, ať již slouží doma v České republice či v zahraničních operacích. Byl jsem loni v Afghánistánu a Iráku, předtím v Mali a na Sinaji. Navštívil jsem v podstatě všechny mise. Pokaždé, když se vracím, mám dobrý pocit z kvalitně odvedené práce. Děkuji všem za to, co dělají pro Českou republiku. Ne pro armádu, tohle vždy důsledně rozlišuji, protože armáda je jen formou služby naší vlasti.

A fakta

Josef Bečvář se narodil 11. srpna 1958 v Plzni. Po ukončení Vojenského gymnázia v Moravské Třebové absolvoval dělostřelecký obor na Vojenské vysoké škole pozemního vojska ve Vyškově. Přes funkce velitele čety raketového vojska se postupně vypracoval na velitele palebné baterie. Na přelomu 80. a 90. let působil jako starší důstojník štábu dělostřelectva tankové divize a poté vedoucí starší důstojník správy Vojenské policie.

V roce 1993 absolvoval informační kurz francouzského četnictva v Melunu. Po návratu do České republiky se stal zástupcem velitele velitelství Vojenské policie v Praze. V letech 1997 až 2004 vykonával funkci náčelníka Vojenské policie. V té době si také rozšířil vzdělání na Vševojskové škole obrany v Paříži. V letech 2004 až 2007 byl přidělencem obrany ČR ve Francii. Od dubna 2008 působil následující tři roky jako zástupce náčelníka Generálního štábu – náčelník štábu. V letech 2011 až 2014 se znovu vrátil do Paříže na pozici přidělence obrany ČR ve Francii. Počátkem srpna 2014 se stal 1. zástupcem náčelníka Generálního štábu. Na jaře následujícího roku pak převzal funkci náčelníka Generálního štábu.

Průměrné hodnocení (7 hlasů): 3.57, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.


Fotogalerie
  • Armádní generál Josef Bečvář Armádní generál Josef Bečvář Armádní generál Josef Bečvář

Autor: Vladimír Marek