„Váňa“ dolétal

Autor: Pavel Lang

Pátek 17. června základna letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou. Přesně v deset hodin a dvanáct minut dosedá bitevní vrtulník Mi-24/35 s trupovým číslem 7360 na stojánku. Sotva se otevře pilotní kabina, rozezní se potlesk desítek přihlížejících. Plukovník Ivan Pospíchal (v letectvu známý pod přezdívkou Váňa) právě ukončil svoji dlouholetou leteckou kariéru.

Několik pilotů z 221. vrtulníkové letky zvedá oslavence do výšky a zahajuje tak sérii rituálů souvisejících se stavovským rozloučením. První v pořadí je přezouvání do černých „důchodcovských“ bačkor. Následuje „sprchování“ šampaňským a tradiční hobla. Poté je plukovník Pospíchal usazen do pilotní sedačky a poháněn hustou kouřovou clonou natřikrát obkrouží „čtyřiadvacítku“. Poslední cestu ze stojánky vykonává v doprovodu hadrového „tygřího“ vozidla Velorex.

„Nádhera. Mám obrovskou radost,“ říká očividně dojatý Ivan Pospíchal a zavzpomíná na svoji poslední pilotáž Mi-24/35. „Nejprve jsme letěli na prostějovské letiště, kde jsem v roce 1985 u tehdejšího 51. vrtulníkového pluku začínal na strojích Mi-4. Potom do Přerova, kde moje služba pokračovala. Finále patřilo základně letectva v Náměšti nad Oslavou,“ konstatuje „Váňa“ a dodává, že jej nyní čeká několikatýdenní dovolená a poslední červencový den odchází do zálohy. Po sedmatřiceti letech v armádě.

Plukovník Ivan Pospíchal dosáhl ve vojenském letectvu mety, které již asi nikdo z jeho následovníků nedosáhne. Na „čtyřiadvacítce“ nalétal více než šest tisíc šest set letových hodin! „Bylo to moje veliké přání dostat se za tuto hranici. Moc mi k tomu pomohlo dobré zázemí a hlavně lidé kolem mě. Na ty jsem měl vždycky štěstí. Považuji se za šťastného člověka, neboť až do posledních dnů mojí aktivní služby v armádě jsem létal na bitevním stroji Mi-24/35, na který nedám dopustit,“ zdůrazňuje plukovník Pospíchal.