151. strážní rota Aktivní zálohy v akci. Vojákům na Děčínsku říkají přátelé

Autor: Jan Procházka

Byť je neděle, a pro mnohé tedy den sladkého odpočinku a nic nedělání, pro příslušníky 151. strážní roty Aktivní zálohy z Ústí nad Labem se neděle 16. června stala prvním dnem ostrého nasazení po vyhlášeném mimořádném cvičení. Čtyřiačtyřicet doslova nadšenců, chlapů z Polabí, neváhalo a hned po obdržení svolávacího rozkazu vyrazilo na pomoc povodněmi postiženým oblastem podél řeky Labe.

Místem jejich prvního nasazení se stal levý břeh donedávna vzpupného a nezkrotného Labe v Horním Žlebu v Děčíně.

„Rota postupně střídá stálé síly z Úkolového uskupení Sever. Jejím úkolem bude vyčistit místní komunikaci, která slouží nejen jako cyklostezka, ale především se jedná o záložní komunikaci pro síly Integrovaného záchranného systému, tedy pro hasiče, zdravotníky a záchranáře. Vojáci budou také čistit přilehlý břeh od naplavených nečistot - zbytků dřev, kamení, trávy, ale také od naplavených pneumatik, igelitových pytlů, kusů nábytku, zmačkaných plechů ze střech vyplavených domů a garáží. Zkrátka od všeho, co voda do Děčína přinesla. O tomto místě nasazení rozhodl primátor Děčína,“ objasnil nám těsně před nedělní premiérou záložních vojáků ředitel Krajského vojenského velitelství v Ústím nad Labem, plukovník Rostislav Domorák. Prozradil nám také, že děčínský primátor a jeho náměstek mají pro vojáky netypické oslovení. „Říkají nám přátelé.“

Ředitel KVV nám také vysvětlil, že toto mimořádně vyhlášené cvičení je vlastně prvním svého druhu v době historie existence Aktivní zálohy. „Nařízení vlády jsme obdrželi ve čtvrtek ráno, pak následovalo nařízení Společného operačního centra MO a velitelství společných sil. Ihned jsme začali svolávat příslušníky jednotky. Někteří se omluvili – sami bojovali s vodou doma, někteří již byli nasazeni, protože jsou členové dobrovolných hasičských sborů a také městské policie a některé nepustili zaměstnavatelé. To je realita. Měli na výběr - buď cvičení a být bez práce, nebo mít práci a na cvičení nevyjet. I s touto variantou musíme při svolávání jednotky počítat,“ objasnil nám v krátkosti složitosti aktivace vojáků plukovník Domorák.

Nedělní ráno působilo v Horním Žlebu téměř romanticky. Sluneční paprsky již od ranních hodin „olizovaly“ poklidnou hladinu Labe, sem tam nás minul nějaký náruživý cyklista a nebýt té ponuré atmosféry, která zde doslova visela z každé ohnuté větvě plné igelitů, papírů, klacků a trávy, člověk by měl pocit a ptal se sám sebe – tady se před pár dny prohnala ničivá povodeň? Zdání opravdu někdy klame. Stačí pohled do pootevřených oken přilehlých domů a vše je jasné. Všude na skle spatříte nenápadnou šedou, až nelogicky rovnou rysku, signalizující do jaké výše Labe domy zaplavilo.

Vojáci ze „stopadesátjedničky“ to při čištění zvláště břehů neměli snadné. Prach, špína, střepy, zlámané větve, pod které nikdo nevidí, zbytky televizorů a navíc to slunce. Svítí a svítí, chlapi se potí, rukavice natažené a se stoupající teplotou se na tvářích začínají objevovat také ochranné dýchací roušky. „Ty jsi snad upad? A proč… No, že máš špinavé rukavice, nebo to je fakt od práce?“ Humor téhle partě opravdu neschází. „Někteří se známe přes deset let a tak vtípky patří k našemu životu,“ vysvětlil mi onen všudy přítomný humor a smích rotmistr Bohdan Smíšek, který v civilu pracuje jako strojník v teplárně. „Na vyjednání volna se zaměstnavatelem jsem měl dva dny. Mám asi štěstí, ale v práci mi problém nedělají. A práce zde? Uklidit ty naplaveniny je nutné, i to je zapotřebí.“ Rotmistr Smíšek je zkrátka chlap do nepohody, který ke smíchu skutečně nemá daleko. Dobrá nálada z něj srší a navíc má s čím srovnávat. „Je nás zde pár, co jsme již byli nasazeni při povodních v roce 2002. Tehdy a dnes z hlediska organizace, zajištění potřebných věcí a celkové organizace, se nedá srovnávat. Vše zde klape jako po másle.“

Stejně spokojený a vstřícný je i velitel roty nadporučík Pavel Moravec. Také on nasazení bere jako srdeční záležitost. „Většina chlapů pochází odtud, z Polabí a tak nikdo neváhal jít pomáhat do kraje, kde má své kořeny. Svolání bylo opravdu bleskové a připomínalo mi to mobilizaci v osmatřicátém, byť jsem ji nezažil. Napřed jsme byli nespokojení, že nás nikdo nechce, že nemůžeme pomáhat ve svém kraji, svým lidem. Ale ve čtvrtek minulý týden zazvonil telefon a jeli jsme.“

Tihle ústečtí záložní nadšenci dokonce založili občanské sdružení při 151. strážní rotě a díky tomu se můžou různých akcí zúčastňovat jako civilní osoby. „Ještě před cvičením jsme se domluvili a společně s městskou policií jsme hlídkovali v Krásném Březně a hlídali domy před možným rabováním.“

Co dodat na adresu příslušníků 151. strážní roty z Ústí nad Labem – nadšenci a skuteční vlastenci.