Liberecký voják přežil peklo v džungli

Liberecký voják přežil peklo v džungli

12.9.2009 Mladá fronta DNES Události regionu

Z LIBERCE DO DIVOČINY Liberecký praporčík Vít Plhal má za sebou dvoutýdenní kurz přežití v džungli Francouzské Guayany. „Všechno, co jsem doposud absolvoval, byl oproti džungli jen odvar. Pořád vás neuvěřitelně fyzicky zdírají. Všechno je tam absolutně extrémní,“ říká

Liberec - Čtrnáct dní máte na sobě promočené oblečení, co ani na chvíli neuschne, jíte dužinu palmy a do toho plníte ve čtyřicetistupňovém horku úkoly vyžadující až nadlidskou dřinu. A hlavně cítíte permanentní bolest z nevyléčených odřenin i vyčerpání. To vše pod přísným dohledem instruktora francouzské cizinecké legie, který vás donutí stát třeba na hlavě. I nejlepší vojáci české armády nazývají dvoutýdenní kurz přežití, který jako první česká jednotka absolvovali v džungli Francouzské Guayany, jako „peklo v řetězech“. „Byli jsme výběr armády, všichni měli vynikající kondici, přesto nás dokázali zavařit. O to větší úspěch je, že kurz ze třiceti lidí zvládlo dvacet devět a ještě s velmi dobrým výsledkem. Říkali nám, že je to neobvyklé,“ říká praporčík Vít Plhal, osmadvacetiletý instruktor tělesné přípravy vojáků liberecké 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany. Do kurzu pro třicet českých vojáků pořádaného jednotkou francouzské cizinecké legie v rovníkové džungli se dostal, protože zvládl přísné limity výběrového řízení. Přesto to prý ještě byla pořád jen „procházka“.

  • *Do Francouzské Guayany jste jeli po přísném výběru. Přesto, čekali jste, že to bude tak těžké?

Já osobně jsem se asi dva měsíce tvrdě připravoval. Běhal jsem, plaval, posiloval. Nabral jsem asi pět kilo, protože jsem věděl, že to tam ztratím. Nakonec jsem shodil deset. Přesto jsme si asi neuměli podstatu té dřiny představit. Všechno, co jsem doposud absolvoval, byl oproti džungli jen odvar. Kromě toho, že tam prakticky pořád prší a oblečení na vás nikdy neuschne, vás pořád neuvěřitelně fyzicky zadírají a hodnotí. Jste totiž na výcviku přežití a úplně všechno je tam absolutně extrémní. Člověk to musí zažít, povídat se o tom dá těžko.

  • Jak dlouho a kde přesně kurz probíhal?

Kurz trval dvanáct dní a jedenáct nocí. Přiletěli jsme namezinárodní letiště Cayenne, výcvik probíhal v oblasti Regina. Základna cizinecké legie je v Kourou. Výcvikové středisko C. E. F. E. (Centre d´ entrainement en foret equatoriale - středisko pro výcvik v rovníkovém pralese) je přímo v džungli. Měli jsme se vlastně naučit vše potřebné pro přežití v pralese. Po všech stránkách. Počínaje tím, co můžeme jíst a lovit, přes stavění přístřešků až po orientaci.

  • Zajímá mě ta cizinecká legie. Pořád je tak trochu zahalená tajemstvím. Myslím, že tam dřív spousta lidí chodila kvůli kriminální minulosti a sloužit v ní bylo nelegální. Potkali jste tam také nějaké Čechy?

Dnes už je v podstatě podmínkou, že vás nesmí hledat Interpol. Je pravda, že občan České republiky nesmí sloužit v jiné armádě. Jedinou výjimku mohl udělit prezident, to se ale nestává. Češi tam ale slouží. Všichni se s námi přijeli pozdravit. Český seržant nás taky doprovázel, s dorozuměním proto nebyl problém. Přivítání bylo po příletu v češtině, protože plukovník legie byl Čech. Je v legii pětadvacet let. To byl hodně zvláštní zážitek.

  • Poznal jste teď jejich výcvik. Dá se to srovnat s českou armádou?

Poznatky, které jsem si přivezl, jsem dal instruktorům přežití v naší armádě. Říkali nám, že je z nás cítit demokracie. Armáda je tam trochu jiná. Cokoli tam řekne velitel výcviku, je zákon. Třeba fyzické tresty jsou tam součástí výcviku. Něco takového je u nás nepředstavitelné.

  • *Fyzické tresty? Můžete to rozvést?

My jsme měli tu výhodu, že nás nijak dramaticky netrestali. Součástí výcviku je ale fyzická únava spojená se zocelováním. Jde to do extrému. Než třeba ostatní splní úkol, čekáte v pozici, která je maximálně nepříjemná. Část jednotky má například ruce za zády, je v předklonu a stojí na hlavě. Nebo spojí ruce před sebe a opírá se o klouby. Je to únavné a bolestivé. Nehledě k vedru a k celkové únavě. Prakticky tam vůbec klasicky nestojíte.

  • Co to má za význam?

Překonáváte bolest a zoceluje vás to. Naučíte se taky reagovat mnohem rychleji. Líp si třeba srovnáte batoh. Protože když vám řeknou, že si z něj máte něco vyndat, tak přesně víte, kde to je. Všechny úkoly se snažíte dělat maximálně rychle. Když budete vy ten nejpomalejší, tak na vás budou ostatní čekat na hlavě. Snažíte se ušetřit bolest svým lidem.

  • Jak dlouho jste vlastně byli v džungli?

Čtrnáct dní. Bylo to tak, že prvních pět dní nás opravdu zadírali. Lezli jsme po obtížných a vyčerpávajících překážkových drahách. A učili nás pohybem. Jak překonávat vodní toky, jak střílet z lodě, jak se postarat o jídlo, pokácet strom nebo jejich topografii.

  • Jak vypadal den?

Ve čtyři se vstávalo, je tam totiž brzy světlo a brzy tma. V pět začínal výcvik, v jedenáct jsme měli padesát minut na jídlo a do pěti jsme plnili úkoly. Pak jsme měli čas na péči o sebe.

  • Co to obnášelo?

Znamená to, že vezmete batoh a celý ho vyperete. Je to jedna velká koule bahna, vy jste taky jedna koule bahna. Všechno je mokré. Vyperete si věci, umyjete se a jdete stavět přístřešek. To vám trvá třicet čtyřicetminut. Postaráte se o jídlo. Upravíte si materiál. Vydezinfikujete se, namažete se betadinem. Jak jste čtrnáct dní mokrý, tak máte všude oděrky a zanícení, neléčí se tam.

  • Na fotografiích překonáváte obtížně vypadající překážkové dráhy. To byla součást výcviku?

Ano. Učili nás překonávat překážky a zároveň nás tím unavovali. Pohybujete se v bahně, jste tam v podstatě po hlavu. Jedna skupinová překážková dráha trvá až pět hodin. Celou dobu jsme byli ve vodě a v bahně. Jsou tam také různé lezecké překážky. Nejde ale jen o sílu a vytrvalost, ale především o logické uvažování. Bez toho se nedá překonat. Přes překážku se musí dostat celé družstvo.

  •  Lišil se nějak samotný výcvik přežití od ostatních dní?

Samotné přežití trvalo čtyři dny. Vzali nám skoro všechno, zbylo nám jen minimum věcí. Sebrali třeba tkaničky, tričko a nechají vám jen blůzu, kalhoty. Vzali nám i hodinky, abychom neviděli, za jak dlouho bude tma. Nechali nás pak uprostřed džungle, absolutně jsme nevěděli, kde jsme. Měli jsme vybudovat tábor. V družstvu jsme měli jen pět mačet, jeden nůž, dvě čutory, sud na vodu, protože si naberete vodu z řeky a upravujete pomocí tablet. Měli jsme taky zapalovač. Nechali nám naše zbraně, kdyby se něco dělo a dali nám jednu brokovnici. Oni s ní loví v noci tím způsobem, že si najdou místo, rozsvítí baterku a tam, kde září oči, střílí.

  • A co vaše vybavení? Obstálo v tom mokru?

Naše zbraně a uniformy obstály. Třeba náš starý samopal vzor padesát osm je nezničitelná a jednoduchá zbraň a perfektně se osvědčila. Uniforma je z ripstopového materiálu a taky s ní nebyl problém. Museli jsme ale odpárat všechny kapsy nebo třeba zdvojení na kolenou. Mezi tím se totiž usazuje nepořádek a z toho máte pak infekce. Záněty tam máte prakticky pořád. Ten materiál sice obecně dobře schne, ale v džungli neuschne nikdy. Je ale pravda, že zpátky nemělo smysl je znovu vézt. My jsme vlastně čtrnáct dní byli v mokru.

  • Jak jste se v džungli orientovali?

Vlastně nijak, není tam podle čeho. Pořád proto u sebe musíte mít buzolu a píšťalku. Když jdete na záchod, vezmete si azimut a jdete, počítáte kroky. Pak se otočíte o sto osmdesát stupňů a jdete zpátky. Kdybyste to neudělal, už se nevrátíte. Nevidíte žádné kopce ani hory, všechno je zarostlé. I když se ale ztratíte, máte takzvaný záchranný azimut. Podle něj jdete, a i kdyby vám to trvalo týden, nakonec dojdete k řece, kde bude legie denně jezdit a bude vás hledat.

  • Jak jste nakonec dopadli?

Dostali jsme tři jaguáry. Maximálně jich mohlo být pět. Ti tři jaguáři znamenají, že jsme jednotka, která je samostatně schopná operovat v džungli. Je to výborné ohodnocení na nestmelenou jednotku. Pět jaguárů prý dostala jen jedna jednotka v historii. Byli to nějací speciálové cizinecké legie. Takový výkon prý nečekali, protože o nás říkali, že jsme demokratická armáda. Češi tam ale mají skvělou pověst.

  • Můžete vůbec ty naučené věci uplatnit u nás?

Něco určitě ano. Třeba transport raněného mají perfektně vychytaný. Líbí se mi systém výcviku. Instruktor tam neřeší žádné papíry, bezpečnostní opatření. Zranění je součást výcviku a počítají s tím. U nás by se výcvik zastavil. To je u nás neaplikovatelné. Výcvik tam je hlavně těžký tím prostředím, to se u nás nedá napodobit. ADAM PLUHAŘ Celý rozhovor naleznete na www.idnes.cz/legie

  • Vít Plhal (28) praporčík V armádě slouží od roku 2001, vystudoval strojní průmyslovku, studuje Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy - obor vojenská tělovýchova. Právě odevzdává diplomovou práci na téma porovnání vojáků ve výcviku. Slouží u 311. praporu 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany v Liberci.