Uložení uren s prstí z hrobů padlých čs. letců RAF

Do Prahy přiletěla zvláštním vojenským letadlem TU-154 početná skupina bývalých letců RAF, žijících v zahraničí, spolu se členy obce legionářů v Londýně. Účelem jejich návštěvy bylo odhalení pamětní desky armádnímu generálovi Sergěji Ingrovi v jeho rodišti, obci Vlkoši u Kyjova, která zároveň oslavovala 750. výročí svého vzniku. Druhý den se měli letci účastnit odhalení památníku padlým kamarádům v Prostějově a uložení uren s prstí z jejich hrobů.
Výpravu letců vedl plukovník v. v. Dr. František Elston, současný předseda Svazu letců svobodného Československa v Londýně. Delegaci Sdružení čs. zahraničních letců v Praze vedl genmjr. v. v. Alois Šiška.
Dne 22. června ráno, těsně před odletem z letiště 6. základny dopravního letectva T. G. Masaryka ve Kbelích se nad Prahou rozpoutala bouře. Bouřkové pásmo rychle postupovalo až na Moravu, takže odlet byl stále odkládán. Konečně jedenáctá, jak se říká, rozhodla, a tak jsme s letounem AN-24 odstartovali a zamířili na Přerov. Odtud jsme pokračovali autobusem.
Plk. v. v. Wiliam Kauders popsal v Amerických listech ze dne 13. 8. 1998 pocity nás všech na místě takto:
„Po odhalení nového památníku jsme všichni zmlkli němým obdivem. Že jsme přitom zmokli, nikdo z nás nevnímal. Uvědomovali jsme si, že bez oddanosti místního předsedy Svazu letců ČR pplk. v. v. Mgr. Bohuslava Povolného, spolupráce poslance za ODS Ing. Roberta Kováře a starosty pana Šverdíka by památník asi nestál.
Levou část pomníku zdobí verše Richarda Husmana, četaře 311. perutě:
Vám, mlčenliví bratři,
Vám, kterým osud všechno dal
a jen život vzal,
Vám, váleční letci.
Známý Churchillův výrok NEVER IN THE HISTORY OF HUMAN CONFLICT WAS SO MUCH OWED BY SO MANY TO SO FEW, aČ už v češtině nebo angličtině, nám na památníku trochu chyběl. A protože ani jeho doslovný český překlad dobře nezní, domníváme se, že by bylo na místě, aby byl pod znakem královského letectva uveden v původním znění. Místo tam je... (Poznámka autora: představitelé města přislíbili, že citát bude na památník dodatečně připsán.)
Do prostějovského památníku bylo uloženo zbývajících 97 uren našich padlých letců z let 1940-1945 s prstí z jejich zahraničních hrobů. Tímto aktem konečně skončila smutná pouČ 300 uren, nalezených v Národním památníku na Žižkově. Ode dne, kdy byla bedna z Anglie pod dohledem plk. Ladislava Snídala, plk. Aloise Konopického a plk. Bohuslav Jaroše otevřena, uplynulo 8 let. Dnes se jim konečně dostalo zaslouženého odpočinku. Proč to trvalo tak dlouho? Hluboké změny po pádu komunismu si především vyžadovaly řešení problémů živých. Navázání styku s pozůstalými a předání uren rodinám, z nichž se některé zdráhaly urny přijmout, protože na jejich uložení prostě neměly prostředky, nebylo jednoduchou záležitostí. Obtížné bylo zejména shromažěování prostředků na památníky pro uložení uren, o které se nikdo nehlásil, což si vyžádalo oddanou a vytrvalou práci.
Zbývajících 26 uren bylo uloženo pod památníkem ve vojenské části olšanského hřbitova, který vznikl péčí odbočky čís. 26 Svazu letců ČR z Prahy, 16 uren převzal letecký přidělenec Slovenské republiky genmjr. Ján Váňa, 15 uren je v památníku v Hrabyni na Ostravsku a 97 zde v Prostějově. Ostatní byly předány rodinám. Dík náleží plk. v. v. Josefu Váňovi, členu předsednictva Svazu letců ČR, jehož nezištná obětavost napomohla tomu, aby byla tato bolestná kapitola konečně dovedena ke svému konci.“