Poslední pocta zapomenutým padlým

HLÁŠENÍ A KORESPONDENCE

Hlášení
Kpt. duch. sl. v zál. K. V. Vít
Inspektorát čs. letectva v likvidaci

Praha, 27. listopad 1945
Ministerstvo národní obrany
Hlavní štáb - velitelství letectva Praha

k čj. 58.945 I./1. odd./45

Věc: Exhumace a převozy do ČSR

Z rozkazu velitele letectva p. div. gen. Vicherka ujal jsem se v době svého služebního pobytu v Praze věci symbolických exhumací a převozů uren z Velké Británie do ČSR. Uvádím níže v opise zásadní korespondenci, která byla v této věci vedena mezi Inspektorátem čs. letectva v Londýně a mezi ministerstvem národní obrany v Londýně.

I. čj. 266/44 ze dne 15. 3. 1944
Ministerstvu národní obrany, Londýn

Z řad pozůstalých po příslušnících čs. letectva byl projeven zájem o exhumace padlých a zahynulých ve Francii a Velké Británii a o převoz jejich ostatků do ČSR. Prosím, aby MNO rozhodlo, zda se exhumace a převozy budou díti po válce na státní či soukromý náklad a zda v případě, že čs. státní správa se rozhodne provésti tento úkol sama, může Inspektorát čs. letectva zahájiti jednání s příslušnými britskými úřady. Pro značné finanční náklady a obtíže spojené s povolením tak velkého počtu (cca 300 exhumací) doporučuji, aby byly provedeny exhumace symbolické, tj. aby do připravených a jmény opatřených uren byla vložena prsČ z odpovídajících hrobů. V tomto případě by jednání a pozdější převoz do ČSR bylo celkem nenákladné a snadné. V ČSR bylo by pak možno provést definitivní uložení uren, buě ve vhodném k tomu účelu zřízeném urnovém háji, nebo památníku apod. Včasným rozhodnutím a provedením tohoto návrhu bude pravděpodobně možno předejíti pozdějším vleklým diskusím, vyjednáváním a případnému zdlouhavému čekání. Prosím proto o další pokyny.

Brig. gen. K. Janoušek, v. r.
inspektor čs. letectva


Ministerstvo národní obrany v Londýně odpovědělo na hořejší návrh svým čj. 9144-IV/2. odděl. 1944 ze dne 21. června 1944.

Na Vaše čj. 266/44 z 15. 3. 1944:   
Váš návrh o symbolické exhumaci padlých a převozu uren do ČSR byl zaslán na vědomí se žádostí o oznámení jejich stanoviska: předsednictvu ministerské rady a ministerstvu financí.
Ministerstvo financí svým čj. 4.105 z 22. 4.1944 oznámilo, že:
souhlasí, aby byl vládě předložen návrh na převzetí nákladů exhumačních a převozních státem.
Ministerstvo financí se připojuje k návrhu ministerstva národní obrany, aby byla provedena exhumace symbolická. Ministerstvo financí upozorňuje, že při projednávání návrhů bude třeba řešiti otázku exhumace nejen pro Francii, V. Británii, nýbrž i pro Střední východ, Rusko, Jugoslávii i pro občany utýrané v koncentračních táborech v Německu. Předsednictvo ministerské rady svým čj. 1769/44/D z 22. 5. 44 sdělilo, že rovněž nemá v zásadě námitek proti Vašemu návrhu a poukazuje na vyjádření ministerstva financí.
Je nyní možné připraviti konkrétní návrh, který by se podal vládě. Podejte proto MNO podrobně vypracovaný návrh a uveěte, kdy má dojíti k symbolické exhumaci, jaké mají být urny, kde mají být urny mezitím uloženy, jaké budou náklady apod. Vypište také názor příslušných britských míst a hlaste, jaké formality bude třeba splniti, aby akce nevyvolala ze strany britské námitky.
Jinými slovy: zpracujte nyní – po předběžném zásadním schválení – své podrobné, definitivní návrhy o této věci.

Dostane různě:
Inspekt. čs. letectva;
Ministr národní obrany
Vel. brig.;
div. gen. S. Ingr, v. r.
N. T.

za správnost:
plk. Kalina ?

 

II. Na tento spis odpověděl Inspektorát čs. letectva v Londýně svým čj. 266/44 ze dne 31. 8. 1944.

Ministerstvu národní obrany, Londýn

Dodatkem k návrhu Inspekt. čs. letectva čj. 266/44 z 15. 3. 1944 a na výnos MNO čj. 9144-IV./2. odděl. 1944 z 21. 6. 1944 předkládám podrobný plán symbolických exhumací a převozů padlých příslušníků čs. letectva:

1. Jakmile MNO a čs. vláda schválí níže uvedené body, provede zvláštní komise, sestavená z jednoho zástupce čs. letectva (duchovního), jednoho zástupce MNO (vlády, nebo vojenského ataché, příp. vyslanectví) dále z příslušného zástupce Imperial War Graves Comission (okresní inspektor) a úředního fotografa obřad symbolické exhumace. PrsČ z hrobu bude vložena do připravené urny, uzavřena, opatřena jménem a datem a převezena nebo odeslána na RAF hřbitov v Brookwood u Londýna, kde zůstanou všechny uloženy až do dne, kdy bude zařízen jejich převoz do ČSR.
2. Bude proto třeba opatřiti 300 provisorních uren podle přiložené nabídky a rozpočtu firmy Harrods, kterou doporučil IWGC. Urny objednám po schválení a návrhu nabídky.
3. V ČSR budou teprve pořízeny urny definitivní podle přiloženého návrhu škpt. Dvorského. Tyto definitivní urny budou pak uloženy na vhodném místě (urnový háj, kolumbarium) k tomu účelu připraveném. Doporučuji Bradlo na Slovensku, které má pro svůj význam jako pomník prvnímu čs. letci předpoklady býti trvalým pomníkem všemu čs. letectvu. Byla by tím podtržena československá jednota.
4. Převoz na Bradlo měl by se státi slavnostním aktem, jehož by se cestou mohly zúčastniti nejširší vrstvy občanstva.
5. Symbolické exhumace příslušníků čs. letectva v jiných zemích než V. Británii budou provedeny obdobně komisí jmenovanou MNO.
6. Hroby zůstanou na původních místech a hřbitovech a budou opatřeny na území britského impéria trvalými pomníky podle přiloženého návrhu. (Standardní typ pro všechny britské válečné hroby - odlišné nedoporučuji.) Tyto náhrobky na hřbitovech budou tak trvalým pomníkem účasti Čechoslováků na druhé světové válce po boku a na území britské říše. Náklady těchto náhrobků a udržování hrobů nese IWGC, jedná-li se o příslušníky RAF VR. Jinak čs. vláda.
7. Náklady za provisorní i trvalé urny nese čs. vláda, která opatří také jejich převoz do ČSR.
8. Provizorní urny doporučuji dřevěné s vyrytými daty - cena Liber 1. 15. 0 za jednu.
9. Prosím o urychlené schválení tohoto návrhu, abych jej mohl dáti provést v nejkratší době a současně prosím o jmenování člena komise za MNO (resp. čs. vládu) a o uvedení příslušné peněžní částky.
10. IWGC jsem současně požádal o opatření souhlasu k provedení symbolických exhumací u příslušných úřadů.

Přílohy:
1. návrh pomníku
2. návrh def. urny
3. návrh prozatimní urny
4. rozpočet

Brig. gen. K. Janoušek
Inspektor čs. letectva

Na tento spis neobdržel již Inspektorát čs. letectva přes další urgence nových rozkazů. Imperial War Graves Comission rovněž několikráte žádala o návrhy na definitivní pomníky, aby mohla přikročiti k úpravě vál. hrobů. Odklady a omluvy působí nyní již trapným dojmem. Mimo to obrací se nyní již někteří pozůstalí na londýnské pohřební ústavy s žádostmi o exhumaci a převoz do ČSR. Britské úřady však se brání exhumacím vál. hrobů, a tak nám vznikají další komplikace.
Obdržím-li rozkaz k nákupu provisorních dřevěných uren a schválení náhrobků, mohu po svém návratu do Londýna ihned zahájiti exhumace symbolické, požádati IWGC o zřízení trvalých pomníků a likvidovati takto i tento problém během příštích tří až šesti měsíců. Ušetříme tím státu velmi značné náklady věcné i osobní a zamezíme nespokojenosti a stížnostem v řadách pozůstalých.

Podepsán kpt. Karel V. Vít

 

1945 MNO I. odbor
Věc: Exhumace a převozy mrtvol letců do ČSR
Praha, prosinec 1945
Věc: opiš z obsahu
K čj. 266/44 z 31. 8. 1944

Vojenský letecký ataché, Londýn

Ministerstvo národní obrany nemůže povolit z důvodů zásadních i rozpočtových úhradu exhumací a převozu padlých a zemřelých vojenských osob v zahraničí, poněvadž povolení úhrady v jednom případě mělo by za následek nemožnost odmítnutí úhrady pro další.   Ministerstvo národní obrany souhlasí v zásadě se symbolickými exhumacemi, tj. s převezením prstí z hrobů pohřbených letců v zahraničí. Pokud jde o zhotovení dřevěných schránek na prsČ z hrobů, bylo by nejúspornější, kdyby byly tyto dřevěné schránky vyrobeny zde a dopraveny pak do Anglie. Schránky tyto, jakož i definitivní urny na prsČ opatří MNO. Ministerstvo národní obrany béře s povděkem a radostí na vědomí, že Imperial War Graves Comission v Londýně dá zhotovit vlastním nákladem nad každým hrobem příslušníků čs. letectva trvalý pomník standardního typu, jak jej mají všechny válečné hroby příslušníků anglické armády, a že tyto hroby bude bezplatně udržovat IWGC, na jehož pomoc a připojení spoléhá MNO také při symbolických exhumacích letců. Vojenská správa zamýšlí v dohledné době a na vhodném místě trvale uctít památku všech těch, kteří jakýmkoli způsobem položili svůj život na oltář osvobození naší vlasti z jařma germánských okupantů.

Za ministra: (podpis nečitelný)

 

SPIS VELITELE LETECTVA

Vložka k čj. 58.945 I/1 odděl. 45. - na třech listech.

Velitelství letectva uvažovalo již dříve o těžkostech a potížích, s nimiž by byly spojeny exhumace a převozy padlých a zemřelých příslušníků československého zahraničního letectva. Naši mrtví letci jsou pochováni nejen v Anglii, ale i ve Francii, Belgii, Holandsku, Německu, Polsku, Africe, Kanadě a na Bahamských a Azorských ostrovech. Jde celkem o 87 různých hřbitovů. Exhumace a převozy všech padlých a zemřelých letců, byly-li by prováděny na účet vojenské správy, vyžádaly by si závratných nákladů (odhadem průměrně Kčs 200.000 na jeden převoz). Velitelství letectva je si z toho důvodu plně vědomo této překážky, a proto navrhuje exhumace symbolické, které by nejen do velké míry uspokojily pozůstalé, ale byly by i po stránce rázu finančního pro vojenskou správu přijatelné.
Lze těžko souhlasit s tím, aby byla pozůstalým dána možnost převézti si pozůstatky padlého nebo zemřelého letce soukromou cestou a na svůj náklad. Nejen že by bylo třeba i v takovém případě administrativní součinnosti vojenských úřadů našich i zahraničních, ale jak by bylo lze ospravedlniti tyto převozy těm pozůstalým, kteří jsou finančně slabí? Jak by veřejnost pohlížela na to, kdyby v jedné obci se konal okázalý pohřeb padlého příslušníka zahraniční armády a v druhé obci by toto nebylo možné proto, že padlý pochází z chudé chaloupky? Z toho důvodu je jedině prospěšné zásadně upustiti od exhumací a převozů soukromou cestou na náklad příbuzných. Zamítavé stanovisko zaujímají i britská odpovědná místa, která se staví odmítavě k otevírání válečných hrobů vůbec. Jde, což dlužno zvláště zdůrazniti, také o to, aby naši mrtví v cizině svým neporušeným kolektivem v š i c h n i vydávali celému světu svědectví o velkých obětech a nezlomnosti našeho národa v této válce. Ujištění IWGS dává k tomu ty nejlepší předpoklady.
Velitelství letectva je nuceno zdůrazniti, že nelze dobře nesouhlasit se symbolickými exhumacemi, uváží-li se hlouběji význam československého zahraničního letectva a jeho oběti v této válce. Sám president republiky Dr. Eduard Beneš několikrát ve svých projevech zdůraznil a vyzvedl politický význam našeho zahraničního letectva jako jediné složky, o niž se opíralo veškeré jednání naší vlády v zahraničí hlavně na počátku války a v dobách pro naši emigraci nejtěžších a nejkritičtějších. Veliké ztráty našeho zahraničního letectva právě v prvních letech války nejlépe osvětlují jeho krajní oběti. Symbolická exhumace všech padlých příslušníků čs. zahraničního letectva je i vzhledem k jejímu nikoli značnému nákladu jen drobtem vděčnosti, kterou všichni cítíme, že by bylo nutné mrtvým i jejich rodinám, mnohdy během války persekvovaným, projeviti.
Jedná-li se MNO o to, aby ušetřilo našemu státu vývoz cenných valut do zahraničí, dávám na uváženou:
1. Náklad na soukromou exhumaci a převoz do ČSR odhaduji v každém jednotlivém případě průměrně na Kčs 200.000.
2. Symbolické exhumace a převozy v š e c h letců ze zahraničí stály by celkem Kčs 100.000. Jde totiž jedině o pořízení schránek ze dřeva, do nichž by byla prsČ uložena. Ostatní náklady by nesla včetně převozu s největší ochotou Royal Air Force a Imperial War Graves Comission. Je proto nutné jednati rychle, aby těchto výhod, plynoucích ze svazku našeho zahraničního letectva s RAF, mohlo býti plně využito.
3. Pomýšlí-li vojenská správa trvale uctít památku všech, kteří jakýmkoliv způsobem položili svůj život v této válce, pak uložení schránek s prstí z hrobů našich letců bylo by významným doplňkem a vůbec podkladem k vybudování tohoto památníku.
4. Uskutečněním symbolických exhumací a převozů dostane se čs. letectvu viditelného důkazu jeho válečné tradice i na domácí půdě, kde je toho třeba již z důvodů branné výchovy a národního sebevědomí. Tak jako v cizině hroby československých padlých mluví k svědomí světa, tak i u nás prsČ z jejich hrobů měla by promlouvat k svědomí budoucích generací. Navrhuji, aby celý spis čj. 58.945/I-1.odděl. 1945 byl se všemi přílohami, poznámkami i námitkami před konečným rozhodnutím předložen kanceláři presidenta republiky a vládě.   

Velitel letectva

 

NIKDO NEBUDE ZAPOMENUT

Každá válka je poznamenána ztrátou lidských životů. Hroby příslušníků československého zahraničního letectva z druhé světové války se nacházejí celkem na 87 různých hřbitovech ve Francii, Velké Británii, Belgii, Holandsku, Německu, Polsku, Africe, Kanadě i na Bahamských ostrovech... Vydávají svědectví celému světu o velkých obětech a nezlomnosti Čechoslováků ve druhé světové válce. Proto a dále vzhledem k tomu, že britská odpovědná místa se už tenkrát stavěla odmítavě k otvírání válečných hrobů vůbec, podal generál Janoušek již v létě 1944 návrh na symbolické exhumace a převozy padlých příslušníků československého letectva do vlasti.
Před několika lety, při rekonstrukci Památníku odboje na Žižkově, se našlo na tři sta papírových schránek (oprava autorů publikace – překližkových schránek) s prstí. Objev sice vyvolal zájem a spoustu otázek veřejnosti, ale nakonec vše zapadlo opět v zapomenutí. Nepochybně se však jedná o urny naplněné symbolicky prstí z jednotlivých hrobů příslušníků československého letectva z druhé světové války. Exhumace a převozy všech padlých a zemřelých letců na Západě měly kromě již uvedených důvodů dosáhnout závratných nákladů. V roce 1945 se počítalo průměrně 200.000 korun na jeden převoz. Velitelství poválečného letectva (generál Vicherek) proto navrhlo a prosazovalo symbolické exhumace, „které by nejen do velké míry uspokojily pozůstalé, ale byly by i po stránce rázu finančního pro vojenskou správu přijatelné...“ (VHA 223, MNO I. odbor, 1945 čj. 58945-I/1. odd. /1945).
Poválečná vojenská správa tak akceptovala jen část původního Janouškova návrhu, neboČ ten dále doporučoval, aby v Československu byly podle návrhu štábního kapitána Dvorského (dnešního genmjr. v. v.) zhotoveny definitivní urny, které „...budou pak uloženy na vhodném místě (urnový háj, kolumbárium) k tomu účelu postaveném. Doporučuji Bradlo na Slovensku, které má pro svůj význam jako pomník prvnímu československému letci předpoklady býti trvalým pomníkem všemu československému letectvu. Byla by tím podtržena československá jednota. Převoz na Bradlo měl by se státi slavnostním aktem, jehož by se cestou mohly zúčastniti nejširší vrstvy občanstva...“
Počáteční nezájem ministerstva národní obrany, později lhostejnost k československým tradicím a po únoru 1948 už doslova nenávist komunistického režimu k příslušníkům odboje ze Západu, projevující se mimo jiné snahou o jejich vymazání z historie, podobně jako prvního československého odboje, měl následek v „zapomenutých“ urnách, neúctě k padlým, kteří položili svůj život za svobodu a obnovení demokratických tradic Československé republiky.

Z knihy Z. Vališe Generál Karel Janoušek (str. 83-84)

SPLACENÍ DLOUHODOBÉHO DLUHU

Vedení Svazu letců ČR si od obnovení existence tohoto zájmového a hlavně stavovského sdružení v roce 1990 (bylo totiž nuceno od doby svého vzniku v roce 1918 třikrát násilně přerušit svou činnost) záhy uvědomilo, že je nutno v nejkratší době splatit dlouhodobý dluh vlasti těm, kteří pro její osvobození položili oběČ nejvyšší, svůj život, vybudováním důstojného památníku. Bylo také na co navázat.
Brzy po skončení 2. světové války, a to 21. 12. 1945, zorganizoval SL, tehdy ČSR, pietní „Tryznu za padlé, popravené a zemřelé letce“, kdy hlavní projev přednesl ministr zahraničí Jan Masaryk. Ve dnech 7. a 8. září 1946 byl u příležitosti 6. výročí založení 312. čs. stíhací perutě v Anglii odhalen za účasti delegátů ze všech tehdejších leteckých posádek v republice, pozůstalých a hostů, Pomník padlým čs. letcům ve 2. světové válce na letišti v Českých Budějovicích. Svým padlým letcům vybudoval malý pomníček i Západočeský aeroklub v Plzni na borském letišti.
Pak ale nastalo období temna. Živí hrdinové byli umlčováni, někteří i likvidováni, další přinuceni k emigraci a mrtví, kteří už nemohli nikomu překážet, ti byli odsouzeni po dlouhou dobu k bezvýchodnému zapomnění.
Byly ale i tehdy výjimky. Jednou z nich bylo vybudování Památníku padlým letcům 311. čs. bombardovací perutě v roce 1976 TJ Sokol Třebíč v lese pod Javořicí a vzápětí pak i všem stíhacím perutím v roce 1978. Našly by se pravděpodobně i další a patří jim opravdový dík.
Ostrovem naděje pak zůstával pouze Svaz letců svobodného Československa v Londýně, který kromě péče o hroby letců v Brookwoodu dal zhotovit i pamětní desku padlých letců za 2. světové války v Anglii. Její originál je dnes umístěn v Muzeu AČR v Praze na Žižkově a repliky pak v Národním domě v Londýně a v Muzeu SNP v Banské Bystrici na Slovensku.
Zlom nastal po demokratické revoluci v roce 1989. Dnes již existují desítky pomníčků, pamětních desek i dalších upomínek, z nichž je třeba jmenovat památníky v Přerově, Českých Budějovicích a v Plzni, ale i v dalších městech a vesničkách, které připomínají hrdiny – rodáky, jimž bylo uctění jejich činů tak dlouho odepíráno. Důstojným počinem bylo i umístění pamětní knihy se jmény padlých v jedné z kaplí v chrámu sv. Víta na Hradčanech.
Čas postupně ubíhal, ale i nazrával pro vykonání díla celostátního a celonárodního významu. Prvním předpokladem bylo získání finančního krytí nákladů na vybudování památníku a určení termínů celé akce. Již první výzva, určená velkým podnikům a peněžním ústavům, ukázala, že názory na věnování peněžních darů pro jednoznačně potřebný účel, a to splacení dluhu našeho dnešního společenství těm, kteří položili oběČ nejvyšší, byly rozdílné. Nepomohla ani výzva prezidenta Václava Havla, který šel v tomto směru příkladem. Na druhé straně, po výzvě k celonárodní sbírce věnovaly stovky našich občanů menší částky k tomuto účelu. To ovšem zdaleka nestačilo. Naštěstí však vypomohl stát, který prostřednictvím ministerstev financí a kultury České republiky uhradil zbylou potřebnou částku, která dosáhla 3,5 milonu Kč.
K uložení základního kamene k Památníku došlo 29. října 1993. Ani tehdy však nebyla další cesta ještě volná. Bylo nutno překonat řadu postupně se vyskytnuvších obtíží, zvláště při vyhledávání dalšího umístění památníku z objektivních důvodů, formu jeho konečného ztvárnění, ale i nejednoduché získání stavebního povolení. Nebylo snadné ani přesvědčit některé odbory Magistrátu hl. m. Prahy včetně památkářů o účelnosti a hlavně nutnosti této stavby ve zvoleném prostoru.
Postupně pak byly překážky odstraňovány hlavně za pomoci těch, kteří pochopili naprostou potřebu odhalit Památník právě k 50. výročí ukončení 2. světové války a splatit tak dluh našeho národa hrdinům válečného nebe. Jednoznačně kladný přístup přitom projevili autor Památníku a stavební firmy.
Patří proto dík všem, kdož se kdykoliv a jakkoliv zasloužili o tento šlechetný počin, a věříme, že Památník padlým čs. letcům ve 2. světové válce bude všem dalším generacím nejen připomínat naše osvobození z nacistické poroby v roce 1945, ale bude i důstojným dílem, které přispěje k architektonické kráse hlavního města České republiky, Prahy.

Plk. v. v. Ing. Josef PAVLÍK (z publikace SL ČR Boj československých letců ve 2. světové válce 1939 –1945)

 

Genmjr. v. v. Ing. František FAJTL dne 12. 5. 1995 při odhalení Památníku padlým československým letcům ve 2. světové válce:

„Pane prezidente, pane ministře, dámy a pánové, přátelé, děvčata a chlapci. Prosím, abyste se v tuto chvíli přenesli na daleký sever, západ, jih i východ. Tam všude čestně bojovali a umírali českoslovenští letci za milovanou zem českou, moravskoslezskou a slovenskou. Dnes jim za to děkujeme trvalou památkou.
Drazí naši padlí kamarádi.
Konečně jste přistáli doma. Skončilo bloudění světem, skončilo nespravedlivé opovrhování vašimi činy a jmény. Pod symbolem zlomených křídel tu odpočíváte v hlavním městě našeho svobodného státu. Budou za vámi chodit občané, mládež a vaši nejbližší, aby s vámi tiše povzpomínali, pomodlili se, položili květiny k vašemu jménu.
Piloti, navigátoři, radisté, střelci, mechanici, zbrojíři, specialisté, pozemní personál, jste se tu shromáždili vedle sebe bez ohledu na hodnosti a funkce, neboČ v míře obětování jste si všichni rovni.
My, vaši spolubojovníci, kteří jsme přežili, vás ujišČujeme, že vaše jména a bojové zásluhy, které se staly ozdobou našich dějin, nebudou nikdy zapomenuty.“