Slavnostní uložení uren s prstí z hrobů československých zahraničních letců, kteří padli nebo zemřeli v RAF v letech 1940-1945

Někdy na podzim roku 1995, půl roku po odhalení Památníku padlým čs. letcům na náměstí Svobody v Praze 6, jsem se od plk. v. v. Aloise Konopického dozvěděl, že byl spolu s plk. v. v. Bohuslavem Jarošem a plk. v. v. Ladislavem Snídalem na počátku roku 1990 přítomen v Národním památníku na Žižkově otevření bedny, která obsahovala dřevěné překližkové urny s prstí z hrobů letců jednotek RAF padlých a zemřelých v době války.Schránky byly přivezeny z Velké Británie brzy po ukončení války. Na jiném místě této publikace je přetištna korespondence, z níž je zřejmé, jaké peripetie jejich dopravu na území republiky a jednání o jejich uložení provázely.

K 15. lednu 1990, poté, co byla po mnoha letech bedna s urnami otevřena, byl tehdejším ředitelem Památníku Stanislavem Štefáčkem zpracován seznam letců, jejichž symbolické pozůstatky měla obsahovat. Později byly péčí vojenské správy zaměněny překližkové urny za plastikové a každá opatřena štítkem se jménem příslušníka RAF, jeho hodností, datem narození a úmrtí.
Vzhledem k tomu, že byl Památník pronajat podnikateli Čekanovi, vznikla však vzápětí obava, jaký bude jejich další osud. Spojil jsem se proto s plk. Konopickým, který měl zmíněný seznam k dispozici, a společně jsme připravili pro schůzi Sdružení čs. zahraničních letců a pro předsednictvo Svazu letců ČR návrh, jak předat urny pozůstalým, případně jakým způsobem je pietně uložit. Návrh byl oběma organizacemi schválen, a tak jsme se celé záležitosti ujali.

První kroky podnikl plk. Konopický. Obešel příslušné úřady a zjistil, s kým je třeba konkrétně navázat kontakt. Navštívil také Památník na Žižkově, kde nám správce depozitáře pan Dlabač předložil jím vypracovaný seznam skutečně uložených uren. Ten se bohužel podstatně lišil od původního seznamu pana ředitele. Namísto 302 uren jich bylo pouze 239. Bohužel se nám nepodařilo zjistit, kam se zbylých 63 uren, vesměs z mimobritských hřbitovů, ztratilo.
Díky tomu, že jsem v té době pracoval jako občanský zaměstnanec u 4. sboru letectva a PVO ve Staré Boleslavi, umožňoval mi jeho tehdejší velitel genmjr. Ing. Josef Dufek návštěvy Vojenského historického archivu a využití vojenské pošty k navázání kontaktů s pozůstalými. Jejich adresy jsme už znali z předchozí korespondence k morální a politické rehabilitaci. Na tyto adresy jsem pozůstalým rozeslal 161 dopisů s dotazem, jsou-li ochotni urny převzít. (V té době jsme již pochopitelně měli předběžný souhlas Ministerstva kultury, aby nám byly urny z Vítkova předány.) Většina pozůstalých přijala nabídku s povděkem. Mnohým bylo zapotřebí vysvětlit termín „urny s prstí z hrobů“, některé adresy již neplatily, aČ už z důvodu přestěhování adresátů či úmrtí, někteří pozůstalí se převzetí urny vzdali vzhledem ke svému stáří, nemoci nebo pro nedostatek prostředků na její pietní uložení. Přišly i záporné reakce, všechny se však postupně vysvětlily. Byly motivovány zejména údivem, proč teprve tak dlouho po válce organizuje Ministerstvo obrany tuto akci a nepostará se samo o důstojné uložení uren. Vysvětlili jsme pozůstalým, že celou záležitost mělo vyřídit MNO ihned po převezení uren tak, jak to navrhoval válečný inspektor letectva generál Karel Janoušek se souhlasem ministra, gen. Sergěje Ingra, a jak to potvrzují materiály z jednání s britskými úřady a exilovým ministerstvem, uložené ve VHA v Praze.

A mohli jsme při této příležitosti citovat z knihy Zdeňka Vališe Generál Karel Janoušek, který na str. 84 píše:
„Počáteční nezájem ministerstva národní obrany, později lhostejnost k československým tradicím a po únoru 1948 už doslova nenávist komunistického režimu k příslušníkům odboje ze Západu, projevující se mimo jiné snahou o jejich vymazání z historie podobně jako prvního československého odboje, měly následek v „zapomenutých urnách“, neúctě k padlým, kteří položili svůj život za svobodu a obnovení demokratických tradic Československé republiky.“

O definitivní povolení k vydání uren se postaral plk. Konopický. Jeho odysea začala u náměstka ministra kultury Dr. Jiřího Žalmana, pokračovala hledáním kompetentní osoby na Státním ústavu památkové péče, do toho přišly volby, změna ministrů, náměstků, služební cesty, dovolené, nemoci, nakonec to byl až náměstek ministra kultury ing. Zdeněk Novák, který vydal PhDr. Josefu Štulcovi ze Státního ústavu památkové péče závěrečný písemný pokyn, na jehož základě jsme mohli urny převzít.
Po dohodě s plk. v. v. Jiřím Vojkůvkou z oddělení péče o vojenské důchodce a veterány Hlavního personálního úřadu MO AČR, se 14. května 1997 uskutečnilo předání uren zástupcům KVS, kteří se dostavili na Vítkov, aby je převzali z rukou předsedy Svazu letců ČR genmjr. ing. v. v. Emila Hájka. Ti je pak prostřednictvím podřízených okresních vojenských správ pietně předali pozůstalým.
Stále však zůstávalo velké množství uren, o nichž nebylo možné pozůstalé uvědomit. Z podnětu plk. v. v. Zdeňka Škarvady došlo proto k jednání s Československou obcí legionářskou v Ostravě, která převzala dalších 15 uren a předala je dodatečně zjištěným pozůstalým. Zbylé byly dne 28. října 1997 uloženy do památníku v Hrabyni.

Den předtím bylo 26 uren uloženo do památníku padlým letcům na vojenské části hřbitova v Praze na Olšanech. Tuto akci zajistila odbočka SL ČR čís. 26, jejímž předsedou je Václav Kunšta, za pomoci Magistrátu hlavního města Prahy, Městského úřadu Prahy 8 a sponzorů. Slavnostního aktu se zúčastnili členové Sdružení čs. zahraničních letců, zástupci institucí, které ho pomáhaly připravit, příslušníci čestné stráže a vojenské hudby. Nedostavili se bohužel zástupci televize ani tisku, ačkoli byli pozváni a účast přislíbili.
Odbočka Svazu letců ČR v Prostějově, jejímž předsedou je Mgr. Bohuslav Povolný, vybudovala ve spolupráci s městským úřadem a za účasti sponzorů na místním hřbitově památník padlým letcům, v němž umístila zbývajících 97 uren. Tato akce se vzhledem k záplavám uskutečnila až 20. června 1998 za účasti čs. letců žijících v zahraničí, členů ČsOL z Londýna, členů Sdružení čs. zahraničních letců, představitelů města, vojenského letectva a SL ČR.

Letecký přidělenec Slovenské republiky genmjr. Ján Váňa převzal 14. května 1997 16 uren se jmény slovenských letců, které byly umístěny péčí MO SR v Bratislavě.
Domníváme se, že jsme pietním uložením schránek s prstí z hrobů padlých a zemřelých letců dokončili práci těch, kteří ji započali a byli si stejně jako my vědomi jejich odkazu. Připomněli jsme svým současníkům, že to byli také českoslovenští letci, kteří se významně podíleli na osvobození naší vlasti z nacistické poroby.

Rádi bychom poděkovali všem, kteří se zasloužili o zdárnou realizaci a ukončení tohoto historicky významného aktu.

Plk. v. v. Alois Konopický, OBE, bývalý zbrojíř 311. Sqdn, a plk. v. v. Josef Váňa, jednatel SL ČR