Pravda zvítězila

(Výňatek z rozhovoru s gen. RNDr. Karlem Janouškem, inspektorem čs. letectva ve Velké Británii, zveřejněného v L + K číslo 13, ročník 1968)

Co očekáváte od současného hnutí rehabilitace?

Spravedlnost. Kdybych to měl vyjádřit stručně, tedy spravedlnost. Nikoli ovšem spravedlnost se zavázanýma očima, nýbrž spravedlnost, která nepřehlédne žádného uraženého a poníženého. Která napraví křivdy, vrátí čest a konečně vymaže neviditelnou zeě. Která nám sice nevrátí léta strávená v kriminálech, táborech nucených prací, v podřadných zaměstnáních a v existenční nejistotě, ale která nám je vynahradí jinak.
Aby bylo jasno: nechceme peníze, chceme morální satisfakci, chceme, aby naše národy věděly, že měly bojovníky a nikoli dobrodruhy. Aby věděly, že jsme usilovali o správnou věc, jak ve válce, kdy to bylo zřejmé, tak po válce, kdy jsme nechtěli zahazovat všechno minulé jako nepotřebné, ale chtěli jsme vybrat to nejlepší a přidat dobré zkušenosti, které jsme získali ve světě, na Západě i na Východě. To za prvé.
Za druhé očekávám, že rehabilitační proces – právě na základě této morální satisfakce – umožní všem letcům, aby se – pokud budou fyzicky schopni, válka a roky strádání se bohužel nedají odečíst – co nejlépe uplatnili. Něco se v tomto směru již udělalo, především v ČSA a na Státní letecké inspekci, stále však vidím nepoměr mezi někdejšími sankcemi a nynější nápravou. Vím, že na MNO už začala pracovat rehabilitační komise, lze si tedy jen přát, aby se její činnost neprotáhla na několik let.
Kdybych měl svou odpověě uzavřít jedinou větou, řekl bych, že očekávám rehabilitaci skutečnou a úplnou, rehabilitaci nikoli jako laskavost, nýbrž jako povinnost, a to nejen osob, ale i idejí.

Jaké ideje máte konkrétně na mysli, pane generále? Domníváte se, že mohou říci své slovo i k dnešku?

Ovšem, a právě k dnešku! Mám totiž na mysli především ideu humanistického uspořádání společnosti, společnosti skutečně demokratické. Společnosti, kde budou mít pojmy svoboda, čest, kulturní dědictví, kontinuita, tradice a národní hrdost svůj původní obsah a náležitou váhu. Kde nebude možné, aby se tyto pojmy mátly a zaměňovaly jinými.
Jsem rád, když vidím o tyto myšlenky zájem u mládeže, upřímně mě těší, že vidí v našich válečných letcích hrdiny, že v nich spatřuje příklad odvahy a statečnosti. Je to spravedlivé, ti, kteří padli, by měli být ctěni zvláště mladými, poněvadž mnozí padli velmi mladí. Je to krutý paradox, ale ve válce umírají především mladí lidé, ačkoliv právě oni mají život před sebou. Velmi bych si proto přál, aby tato slova četli především mladí čtenáři vašeho časopisu a aby je měli na paměti.

Co byste chtěl říci na závěr našeho rozhovoru?

Vím, že máme silné a moderní letectvo. Vím to, poněvadž dodnes sleduji letecké dění, neboČ letectví zůstalo mou láskou. Nejen mou, přirozeně, jsem si jist, že všichni, kteří za války létali a bojovali, si k němu uchovali stejný vztah. Chtěl bych tedy použít této příležitosti, abych vyjádřil za sebe i za ně, jak velmi je nám líto, že jsme k dnešní síle a vyspělosti našeho letectva nemohli nijak přispět. Chtěli jsme, to bych rád zdůraznil, a právo na to jsme měli, myslím, také.
Chci tedy aspoň pozdravit všechny mladé letce, sportovní, civilní i vojenské, kteří se považují za pokračovatele tradic, mezi něž patří boj našich leteckých jednotek na obou frontách druhé světové války. Dále chci pozdravit všechny ty, kteří s námi sympatizovali, kteří se nám snažili pomoci, když nám bylo nejhůře, a poděkovat jim. Mluvili jsme před chvílí o idejích, rád bych proto na závěr připomněl ještě jednu myšlenku, pro niž jsme také bojovali a která dodnes nezestárla: Pravda vítězí! Rehabilitace, skutečná a úplná, by ji měla potvrdit.