Z materiálů VKPR
(Vojenské kanceláře prezidenta republiky) v Londýně (VHA - Invalidovna)

Číselný přehled příslušníků čs. brigády, kteří odešli v červenci 1940 od čs. brigády v Cholmondeley, a těch, kteří se později do čs. armády v zahraničí vrátili.

Odešli:
důstojníci - 4
rotní - 5
četaři - 30
desátníci - 34
svobodníci         59
vojíni - 406
Celkem - 538
Všichni důstojníci a poddůstojníci byli zbaveni hodnosti řízením správním.

Do československé armády se vrátili:
důstojníci - 1
poddůstojníci - 39
vojíni - 174
Celkem - 214

Z počtu 39 poddůstojníků bylo znovu povýšeno 21 osob a to na:
desátníky - 3
svobodníky - 18
zůstává vojíny - 18
z počtu 174 vojínů bylo povýšeno - 39

Vrátivší se důstojník zůstává v hodnosti vojína. Jelikož důstojník a poddůstojníci byli zbaveni hodnosti řízením správním, nedoporučuji, aby otázka jejich bývalých hodností byla řešena amnestií presidenta republiky. Ministr národní obrany může tuto otázku řešit sám ve své pravomoci.

V Londýně dne 25. 9. 1943

Přednosta vojenské kanceláře pres. rep. divizní generál A. Nižborský

 

* * * * * *

 

Jiří Kovařík ve svém článku Mechanik 310. perutě (L + K, ročník 1990, čís. 4 a 5), napsaném podle vyprávění mechanika 310. Sqdn Jaromíra Kašpara, uvádí:
Českoslovenští komunisté navázali z Cholmondeley spojení se členy zahraničního vedení KSČ v Londýně a informovali je o poměrech v našich jednotkách. Komunistické vedení vydalo heslo: „Pod reakčním vedením nelze bojovat proti fašismu.“ Agitace, v jejímž čele stáli komunisté a zejména interbrigadisté, měla u mužstva příznivou odezvu. V táboře se vytvořila asi čtyřsetčlenná skupina představující jádro odporu. Vojenská správa sáhla k výhrůžkám, od kázeňských trestů až po varování o odsunu do zámoří. Dne 23. července byla část těch, kteří se odmítli podřídit rozkazům svých velitelů, odzbrojena, oddělena od ostatních a dána pod dozor polního četnictva. Jaromír Kašpar v článku dále vzpomíná: „Na rozkaz generála Ingra jsme byli převezeni autobusy na nádraží a pak vlakem do internačního tábora Oswestry. Britským úřadům jsme byli předáni s tím, že jde o zběhy, vrahy a špiony. Bylo nám vydáno prohlášení v českém a anglickém jazyce s razítky a podpisy důstojníků. V tomto prohlášení se říká, že příčinou internace je nesplnění služebních závazků k armádě.”
Po napadení Sovětského svazu dochází v československém zahraničním odboji k určitým změnám. Na ·tědrý den roku 1941 vyhlásil prezident Beneš amnestii československých příslušníků britských ženijních sborů. Dne 1. ledna přijel Jaromír Kašpar s první skupinou z Military Auxiliary Pioneer Corps do Leamingtonu, kde byla umístěna československá brigáda.

(Poznámka: podrobně viz časopis L + K v uvedených a dalších číslech ročníku 1990)